O zkáze plumlovského hradu

Kdysi žil na Plumlově statný a krásný rytíř. Už při jeho narození mu sudičky předpověděly velikou válečnickou moc a také to, že bude téměř nezranitelný. Žádná zbraň mu podle pověsti nemohla ublížit. Jedinou výjimkou byl prak Rytíř v dospělosti proslul jako slavný válečník. Jeho úspěchy mu přinesly velkou slávu v celém kraji. V manželství však šťastný nebyl. Jeho žena byla hrdá a sobecká a svými výbuchy hněvu mu působila mnoho trápení. Rytíř proto často odjížděl z hradu do podhradí, kde nacházel klid. Při jedné ze svých vyjížděk spatřil v kovárně krásnou a veselou dívku. Na první pohled se do ní zamiloval a také dívka jeho lásku opětovala. Jejich láska však nezůstala dlouho tajemstvím. Rytířova žena se o ní dozvěděla a rozhodla se, že se svému muži pomstí. Jenže věděla, že mu běžnou zbraní nemůže ublížit. Právě v té době se z války vrátil dívčin bratr, který byl výborným prakéřem. Rytířova žena se za ním vydala a přesvědčila ho, aby potrestal hanbu, kterou podle ní jeho sestra způsobila rodině. O několik dní později stál rytíř na hradě a díval se směrem k vesnici. Dívčin bratr se mezitím ukryl na úpatí skály. Vzal svůj prak, zamířil a vystřelil. Kámen zasáhl rytíře přímo do čela. Rytíř, kterému žádná jiná zbraň nemohla ublížit, byl kamenem z praku zabit. Když se dívka dozvěděla, že její milý zemřel, zmocnil se jí žal a vyslovila kletbu nad hradem na skále Proklela jej, aby se z něj každý rok odtrhl další kámen, dokud se celý hrad nerozpadne a nezůstane z něj jen suť. Podle pověsti se právě tímto způsobem měl plumlovský hrad postupně rozpadnout.