Vrtikula

V Pileticích žil sedlák, který měl jediného syna. Tomu práce nevoněla. Chtěl být myslivcem nebo vojákem, protože ti mají jiné šaty a nemusejí se pořád dřít. Doma měli se synem náramné trápení. Vrtošivý kluk. Matka mu říkala podle pokřtění Matěj, ale otec „Vrtikula“.

Jednou se otec rozzlobil a vyhnal ho z domova. Vrtikula měl radost a dal se naverbovat na vojnu. V jedné válce byl těžce raněn a dlouho ležel, než se vystonal. V noci se mu zdál podivný sen o rodičích v černých šatech, chtěl se tedy vrátit domů. Cestou přišel do hlubokého lesa, kde uviděl myslivce zápasit s pytlákem. A tím byl vyléčen z touhy po myslivectví.

Když přišel domů, byla už matka po smrti a otec umíral. Po jeho smrti začal hospodařit, ale nebyl spokojen. Začal dávat zvířatům, nářadí a budovám jiná jména. Čeládce nařídil říkat koni bujnost, volům tupost, kočce bystrost, sklepu chladnost, mléku bělost, stodole radost, ohni palčivost. Těžko si to pamatovat. Čeládka se tomu smála a říkala „bujnost kopla tupost, bystrost byla v chladnosti…“

Stalo se však, že jednou odpoledne skočila kočka na ohniště, a jak se zadkem smekla, spálila si tlapky a uhlík se jí přiškvařil na kožich. Vyběhla ven, chvíli lítala po dvoře a pak vrazila do stodoly. Vlezla do slámy, která byla ihned v plamenech. Děvečka běžela k hospodáři, který ležel na zahradě pod stromem, a křičela: „Hospodáři honem pomoc! Bystrost popadla palčivost a utekla s ní do radosti. Když nepomůžeme bude po radosti“. „Co blábolíš,“ řekl sedlák a přemýšlel, co chtěla děvečka říci. Až dým a plameny ho vyrušil z přemýšlení. Než přišel na dvůr, bylo všechno v plameni. Když se to rozneslo po Pileticích, kývali staří hlavami a říkali: „Vrtikula, Vrtikula!“

Zdroj: https://hradecky.denik.cz/zpravy-region/historickyserialpiletice20090404/