Slovanské hradiště a svatyně Retra, falešné idoly

Retra či Riedegost (patrně dnešní Prillwitz) bylo sakrální hradiště polabského kmene Ratarů poprvé zmiňované na počátku 11. století a zaniklé v polovině 12. století. Zatímco ve zdroji z počátku 11. století je hradiště nazýváno Riedigost a místní hlavní bůh Svarožic, v pozdějších pramenech je nazýváno Retra a bůh Radegast. To vedlo k řadě hypotéz o vztahu těchto dvou božstev či jejich totožnosti.

Starší název, Dětmarem z Merseburku na počátku 11. století uváděný jako Riedegost, má řadu variant, například Radegost, Radigast, Redigast, Riedigost nebo nejčastěji Radegast. Adamem Brémským a Helmoldem z Bosau v druhé polovině 11. století, respektive v druhé polovině 12. století, je hradiště nazýváno Rethra/Retra. Libuše Hrabová toto jméno vykládá podle jména kmene jako Ratara.

Dětmar z Merseburku ve své Kronice z počátku 11. století uvádí:

„V kraji Ratarů stojí hrad Riedegost. Je trojhranný, se třemi branami a obklopuje ho hluboký les, pro obyvatele posvátně nedotknutelný. Dvě brány se otevírají všem příchozím, třetí, nejmenší z nich, je obrácena k východu a vychází z ní stezka, která vede k nedalekému jezeru, budícímu na pohled děs. V hradu se nalézá jen jedna dřevěná svatyně, která stojí na základech vyrobených z rohů zvířat. Zvenku ji zdobí různé podobizny bohů a bohyň, podivuhodně vyřezané, jak se pozorovateli může zdát. Uvnitř ovšem stojí božstva vytvořená lidskou rukou, každé s vyrytým jménem pod, a pro odstrašení jsou oděna helmami a pancíři. Nejvyšší nese jméno Svarožic.“

Adam Brémský ve svých Činech biskupů hamburského kostela psaných do roku 1066 píše:

„Ve středu mezi nimi sídlí nejmocnější ze všech Rataři a jejich město, nejpohanštější Retra, je sídlem modloslužebnictví. Zde je vystavěn velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Tato obec má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero. Přechod umožňuje dřevěný most, po němž smějí přejít jen ti, kdo nesou obětní dary nebo žádají odpověď. To vše má znamenat, jak věřím, že ztracené duše těch, kdo slouží modlám, „devětkrát obteká a uzavírá Styx“.“ Dále pak v kronice popisuje umučení biskupa Jana pro vzívání křesťanského boha.

Helmold z Bosau ve své Kronice Slovanů z druhé poloviny 12. století opakuje s menšími úpravami popis Retry Adama Brémského, stejně jako příběh o obětování biskupa Jana. Zmiňuje také fakt, že Rataři společně s Dolenčany si nárokovali vládu nad lutickým kmenovým svazem právě proto, že ovládali Retru. Ačkoliv je Radegast spojován s kmenem Ratarů z kmenového svazu Luticů, na jiném místě je Helmoldem označován za boha kmenového svazu Obodritů.

Falešné idoly z Retry

V 18. století byly vytvořeny falešné sošky bohů, kameny s runovými nápisy, nože a další předměty, které byly prohlašovány za pravé, údajně vykopané na farní zahradě v Prillwitzu roku 1687. Vznik těchto podvrhů zřejmě souvisel s obnoveným zájmem o předkřesťanskou kulturu Polabských Slovanů v Německu. Od prvních zmínek vznikaly pře o to, zda jsou idoly pravé či nikoliv, z našich osobností jejich pravost zpochybňoval Josef Dobrovský, na straně druhé pak stáli Ján Kollár a Jan Erazim Sojka. Tedy nejen česká kultura, ale i ta německá má své Rukopisy Královédvorské a Zelenohorské - nicméně tady je alespoň prokazatelný reálný základ. Kolem roku 1850 bylo prokázáno, že se (přinejmenším z většiny) jedná o podvrhy vyrobené v dílně Neubrandenburger Sponholz-Brüder.

Zdroj: Wikipedie - CZ a DE