O jasanu s nejdelšími kořeny na světě

V dobách dávno minulých, když v lesech ještě žili hejkalové, ve starých zříceninách strašili duchové a hrozivá polednice děsila děti, v těch těžkých časech uhodilo na Hlinecko veliké sucho. V poledne se horký vzduch tetelil nad cestami a žár byl tak spalující, že na slunku nebylo k vydržení. Půda byla vyprahlá, potoky vyschlé a v rybnících kapři lekali horkem.

A protože ve studních nebylo ani kapičky, na Františkách si umanuli, že se vydají hledat vodu. Netrvalo jim to dlouho a narazili na místo pod obrovitým jasanem, které se zdálo na vodu hojné a jako stvořené pro studnu. Avšak v jejím postavení jim překážely mohutné kořeny, které vzdouvaly hlínu, kam až lidské oko dohlédlo.

A tak se padesát nejurostlejších františských dělníků jalo kořeny starého jasanu vykopat. Každý se chopil jednoho. Ze všech se v tom horku jenom lilo, třísky létaly, dřevo pod náporem seker sténalo a vzduchem se vznášela těžká vůně smůly. A jak si každý dělník hleděl svého kořene, vzdalovali se kmenu a jeden druhému pomalu mizeli z očí.

Když dělníci večer nepřišli domů, šly je jejich ženy hledat k jasanu. U něj však jen pusto, prázdno. Všichni ale věděli, jak daleko se kořeny rozléhají a že to dá spoustu práce, než je všechny vykopou, a tak se ženy navzájem ujistily, že jsou jejich milovaní v pořádku. Bylo tomu však již několik dní a i ostatní františští začali mít o ně strach, a vydali se je tedy hledat. V okolních lesích a polích však nepotkali ani živáčka. A tak to šlo po několik dní. Nakonec byli po celém kraji rozesláni poslové, kteří měli ztracené dělníky najít, ale ani oni se ne a ne vrátit s dobrou zprávou.

A nakonec přece se po několika dlouhých dnech prvý posel vrátil! Jednoho z dělníků nalezl předaleko, až u Humperek, kde stále bušil do kořene, který ho zavedl až sem. Dalšího dne objevil se druhý posel, který našel jiného zmizelého dělníka u Poličky, třetí zase nad Žďárcem. Mohutné kořeny jasanu se táhly přes celé východní Čechy až na Moravu a možná ještě dál. A když františští dělníci vykopali celý obrovitý kořen, vrátili se do své vesnice, kde je všichni radostně přivítali. Nakonec se sešli u toho starého jasanu, kde svým ženám a dětem ukazovali měšce se zlatavými dukáty, perly a hrnce s poklady, které při té práci nalezli v kořenech stromu.