Trpasličí jeskyně

Jeden chasník, který již několikrát slyšel o Trpasličí jeskyni na Kvádrberku, si umínil, že se do ní vypraví. Vzal si dlouhý provaz, louče, křesadlo a doufal, že získá velké bohatství. Znal přesnou polohu jeskyně, a tak se vydal do jejích útrob. Louče mu však při dlouhém Pochodu podzemím rychle vyhořely a mladík se ocitl ve tmě. Náhle uslyšel zvláštní zvonivé zvuky. Tápal opatrně dál, až došel ke dveřím. Otevřel je a spatřil před sebou obrovský osvětlený sál, jehož strop byl podepřen mohutnými sloupy. Z mnoha malých lampiček visících na stěnách vycházela záře a na dlouhých pískovcových blocích tam se dělo asi sto trpaslíků. Pracovali s různým uměleckým náčiním, jaké zvědavý návštěvník dosud nikdy neviděl. Trpaslíci si ho vůbec ne všímali a pilně se věnovali své práci. Chasník stál ve dveřích, neměl však odvahu vejít. Rychle tedy uchopil jednu lampičku, skočil zpět a zabouchl dveře. Chtěl zamířit k východu z jeskyně, ale chodba se vpravo i vlevo větvila do spousty dalších odboček a mladík nemohl najít tu pravou. Bloudil jeskynním labyrintem několik hodin, a vždy se vrátil ke dveřím osvětleného sálu.

Nakonec chasník pozbyl veškeré odvahy, klekl na kolena a začal se modlit. Když se pak pomalu rozhlédl kolem sebe, spatřil novou chodbu, jež se mu zdála povědomá. Vydal se tedy touto cestou a šťastně došel k východu. Venku již svítily hvězdy a mladík svatosvatě slíbil, že z jeskyně donesenou lampičku pověsí v kostele k obrazu Matky Boží.

Od té doby úplně ztratil chuť vydávat se za dobrodružstvím.