O zjevení na Kamenickém vrchu

Na začátku 17. st. se v Čechách schylovalo k bouři. Katolíci se opírali o moc královskou a chtěli se zbavit soupeření potomků husitů, českých bratří a protestantů a vzít jim dávno potvrzená práva. Chudý sedlák by si ze sporů mezi pány moc nedělal, jeho dřel pán katolík jako luterán, ale když se páni perou, ty chudáku, nastav záda. A tak lid v Čechách s obavami hleděl vstříc budoucnosti a se strachem očekával, co mu nové století spíše zlého než dobrého přinese.

Spory se den ode dne přiostřovaly, jen po meči sáhnout. Katoličtí páni se stále větší chutí sahali po úřadech a moci, ač jim pro malý jejich počet právem mnoho nenáleželo. Nakonec však měli v rukou i nejvyšší úřady v zemi. Marně protestanté žádali dodržování starých majestátů. Už bylo jisté, že v dobré se to vše neobrátí a že přijdou těžké dny na naši zem. A tu se začala ukazovat i divná znamení a tajemné události, o nichž se pak mluvilo jako o zázracích a která varovala před rozkolem v národě a před hrůzami, co z něho budou následovat.

Tak se stalo i na zákupském panství.

Na svazích Kamenického vrchu u Zákup, na stráni svažující se k Zlatému potoku, pásla se stáda ovcí. Okolo pastvin vede cesta do sousední obce Kamenice, o níž se neví, zda má ona jméno po vrchu či vrch po obci.

Jednoho dne roku 1615 vyhnal sem ovce i Jan, syn zákupského radního. Den byl hezký, ovce se pásly samy, ovčácký pes jen tak z povinnosti pobíhal kolem a Jeníkovi se brzy začaly klížit oči. Za chvíli spal jako zabitý.

Náhle jako by jím někdo zatřásl a zavolal naň. Otevřel oči, rozhlédl se a tu ho opustily síly, ani hnout se nemohl. Kolem všechny ovce v houfu klečely na předních nohách a pes se připlazil k němu. Od cesty se blížila postava, jež se v ničem nelišila od těch, co byly zobrazeny v zákupském kostele. Neusmívala se však jako na obrazech, naopak, její tvář byla vážná, až zlověstná. Zdálo se, že se ani země nedotýká a kolem ní se šířilo zvláštní světlo. Zjevení se přiblížilo až k Janovi a promluvilo: „Zle si počínáte, lidé! Obraťte svou mysl k Bohu, nechystejte boje, ale žijte v lásce a míru. Jinak budete ztrestáni válkou, nemocí, hladem a smrtí!" Tak zjev promluvil a rázem vše zmizelo.

Pomalu se Jeník probíral z ustrnutí, též ovečky se vzpamatovaly a začaly se pást. I ovčácký pes se rozštěkal. To že spatřil na cestě ze Zákup do Kamenice jako u vytržení stojícího muže, který se náhle otočil a utíkal, co mu nohy stačily. Nezastavil se až v Kamenici, kde udýchaně vyprávěl, že viděl divné věci. Ale víc prozradit nechtěl.

Když Jeníka zase nohy začaly poslouchat, rychle sehnal stádo a chvátal domů, aby svému otci vše vypověděl. Ten dal jeho vyprávění zapsat na věčnou památku do knih a na místě zjevení nechal vystavět kapličku. Však tam stojí dodnes a na paměť těch událostí se jí říká Ovčácká.

Jen to se sluší dodat, že zjevení mělo pravdu. Už v roce 1618 začala v Čechách zlá válka, dovršená pro celý národ tak nešťastnou bitvou na Bílé hoře. Válka se pak rozšířila na celou Evropu a trvala po celých třicet let. Přinesla našemu lidu hrozné útrapy, národ málem zahynul. Ke strastem válečným se přidaly i nemoci, které pak dlouhá desetiletí náš lid zužovaly.

Ani Zákupům se tyto hrůzy nevyhnuly. Několikrát bylo město obsazeno cizími vojáky i postiženo několika morovými ranami, jež vyhubily málem všechno obyvatelstvo. To však už je jiné povídání a na jinou stránku patří.