Velká láska

V Novém Veselí stojí starý zámek. Náleželo k němu hodně lesů, polí a luk. Panství patřilo hraběti Veselskému. Ten se podle pověsti z roku 1447, zúčastnil křižácké výpravy proti Turkům. Jeho překrásná manželka na něj několik let marně čekala. Pak se, ale znenadání, vrátil hraběcí sluha, který hraběte na jeho cestách doprovázel. Vyprávěl své paní, jak byli zajati a prodáni do otroctví. Sluhovi se podařilo přece jenom utéct. Přišel tak po dlouhé a strastiplné cestě k hraběnce, aby jí sdělil, kde hrabě je a že je naživu.

Hraběnka se ihned rozhodla, že se vydá na cestu do Turecka, aby svého milovaného manžela vysvobodila. Neměla však na cestu dostatek peněz, a tak prodala louky v okolí novoveselského rybníka cisterciákům do zámku Žďáru. Pak se se svým věrným sluhou vypravila do Turecka. Vzala si sebou také harfu, na kterou uměla krásně hrát. Cestou hodně zkusila, ale pevný úmysl vysvobodit svého manžela ze zajetí jí dodával sílu. Po dlouhém putování se dostala až k pašovi, u kterého byl její manžel v otroctví. Svého sluhu nechala v lese a sama šla k pašovi jako potulná harfenice. Hrála a zpívala pašovi krásné písně celý den. Paša byl jejím zpěvem a hrou tak omámen, že když dohrála, tázal se jí, co by si přála za odměnu. Chytrá hraběnka řekla, že by chtěla jen jednoho otroka, který by jí harfu nosil. Paša ji zavedl na dvůr, kde byli otroci přikováni. Hraběnka pašu prosila, aby si otroka mohla vybrat sama. Je jasné, že si vybrala svého manžela. Ten ji však v jejím přestrojení nepoznal. Teprve, když byli v bezpečí lesa a vraceli se domů, dala se mu poznat. To bylo radosti!

Šťastně se vrátili do Veselí, kde však po té dlouhé a strastiplné cestě brzy zemřeli. Panství jejich bylo pak prodáno žďárskému klášteru.