O ledovém přízraku

Mezi kamenolomem a vsí Horní Žleb stávala nedaleko cesty malá chaloupka, v níž bydlel němý pláteník. Vyprávělo se o něm, že ztratil řeč poté, co potkal ve zdejších lesích jakýsi přízrak, který mu přejel přes ústa ledovou dlaní. Než došlo k tomuto neblahému setkání, pláteník byl široko daleko znám jako závistivý a pomstychtivý člověk, jehož přítomnost vyvolávala v lidech nepříjemné mrazení v zádech. Jeho malá černá očka těkala pohledem lasičky po životech ostatních lidí a čekala jen na svou příležitost. Měl však obrovský dar výřečnosti a dovedl tak měnit svou tvář, že mnozí, navzdory vnitřnímu varování, mu pro daný okamžik podlehli a svěřili se mu právě s tím, co pláteník zanedlouho použil jako nástroj své zloby. Tak to šlo po dlouhá léta, až jednou se rozhodl Vládce zdejších lesů, že lidem, kteří jsou tak nedokonale vybaveni pro boj se zlem, pomůže. Jednoho večera pošeptal pláteníkovi do myšlenek, aby se vydal do míst nedaleko kamenolomu. Tam mu postavil do cesty ledový přízrak, který uvěznil všechny budoucí úmysly zlého muže do věčného mlčení. Pověst říká, že od těch dob je Vládce lesů stále připraven probudit své ledové přízraky, aby se postavili do cesty těm, kteří prochází v blízkosti kamenolomu se zlobou a nenávistí v duších.