O Kvartýru

Blízko kvartýru, o samotě stojícím domě mezi Mikulovicemi a Višňovým, v lese bydlel lesní Přibil. Hájenka stála o samotě. Byl tu lahodný klid, leč stálé osamocení tíživě doléhalo na člověka. Ani bezpečně tu nebylo, neboť v lesích potulovali se všelijací pobudové, pytláci a tuláci, kteří neměli rádi denního světla.

Když lesní Přibyl se oženil, přál si, aby manželka za jeho nepřítomnosti se nebála. Naučil ji proto zacházet se zbraní, aby se případně mohla bránit lidem, kteří se v lesích kolem hájovny ve zlém úmyslu zdržovali. Jednoho rána žena lesního po odchodu svého muže chystala se poklízet ve světnici. Jde k oknu, otevře je a tu ji za ruku uchopí chlap a zlostně povídá: „Víme že tě ten tvůj naučil střílet. Ale na nás střílet nebudeš!“ A zmizel.

Žena se vyděsila a po příchodu svého manžela vyprávěla mu tento zážitek. Muž ji uklidňoval, dodával odvahy, leč v duchu dobře tušil, jak úzko ji musí být ve stálém osamocení. Když se pak taková překvapení stávala častěji a ženu každý sebemenší hluk vzrušoval a děsil, neváhala říci muži:

Už tady déle nevydržím! Žiji tu ve stálém strachu. Dva psy už nám ti pobudové utratili. A kočka uvízla v nastraženém oku. - Muži poohlédni se po nějakém jiném místě. Ráda budu s tebou všude, kde nebude tak smutno a kde se nebudu muset stále jen bát!“ A tak se odstěhovali.

Povídalo se, že v kvartýru se usadili loupežníci, kteří přepadávali a obírali lidi, kteří se dostali do blízkosti kvartýru. Lidé pak se tam už ani neodvažovali a vyprávěli si o těch místech mnohé i strašidelné příhody.

Pověst druhá

Také se vyprávělo,že nedaleko kvartýru směrem k Višnovému zjevoval se vždy v pravé poledne myslivec se psem. Velký pes – z očí a tlamy sršel mu plamen. Lidé, kterým bylo jíti v tu dobu mimo kvartýr, obcházeli jej zdaleka. Po poledni zjev zmizel.

Říká se, že v těchto místech byl zavražděn pytláky myslivec a že se denně zde v pravé poledne zjevuje. V blízkosti byl veliký kámen, asi s průchodem, a tam se schovával. Otvor se časem zasypal.