Černej Honza

Těžko si už někdo vzpomene na poutavé vyprávění našich prapraprababiček. My vám však dneska jeden takový příběh povyprávíme. Za dávných časů řádil v těchto končinách loupeživý rytíř se svými kumpány. Nikdo mu neřekl jinak než Černej Honza. Jedenkrát zavítal i do Libverdy podívat se na ten zázračný pramen, známý široko daleko mezi lidmi. Když však spatřil, že si ho páni sobě ohradili, aby z něho nesměl pít obyčejný lid, rozčílil se převelice. A velel kumpánům rozbít ohradu, zapálit stavení, které bylo poblíž a studánku zasypat. Chlapi raubíři se na to vrhli jako diví. Což o stavení – shořelo hned, však bylo jen dřevěné – i ta ohrada padla, ale se zasypáním pramene bylo ouvej…

Loupežníci snaživě zaházeli pramen hlínou, ale kouzelná voda prosakovala dále. Vykopali tedy nedaleko jámu, aby hlínou z ní zasypali ten pramen jak se patří … ale co čert nechtěl, jak tu jámu kopali, začal z ní prýštit druhý pramen, ještě vydatnější než ten první. Rozzuřil se tenkrát Černej Honza a rozkázal kopat zas ještě o kus dál a hloub, aby zaházeli pořádně oba prameny. Loupežníci kopou, kopou, už mají oba prameny skoro zaházené, když tu najednou i z té třetí jámy vyrazí prudký proud a prýští do výšky, jako když vodotrysk pustíš. A tu Černej Honza vzkřiknul: „Jeden pramen jsem zaházet chtěl a dva docela nové vyrazily. To bych taky mohl kopat do soudného dne a nakonec mi to tu začne stříkat ze všech stran.“ A tak se krutý mordýř stal objevitelem dalších dvou pramenů libverdské kyselky.