O bývalém Františkánském klášteře a císaři Josefu II.

Když císař Jozef jel od Rousínova, to kdesi jel kolem kláštera, nad keřem byl nápis: „My bez starostí žijeme“. „Tož tak“, rozhněval se císař, „páni mniši bez starostí žijí a já nevím od starostí, kde mi hlava stojí? Nu, počkejte, já vás proženu“. Poručil lokajovi, aby zavolal kvardiána. Ten ihned stál uctivě u kočáru, černou čepičku mačkaje v ruce „To mne nic netěší“, začal rozhorleně císař, „že v klidu, bez práce a starostí žijete“ . . . „Prosím, Vaše Veličenstvo, račte dovoliti, ať vysvětlím, jak se má nápisu „My bez starostí žijeme“ rozuměti“. „Co potřebuji poučování od tebe, smysl slov jest jasný: Jste líní. Abych lenost vaši prohnal, dám vám tři otázky, na něž do 14 dní musíte odpověděti. Jestliže nedovedete, tož klášter váš zruším, jak jsem už mnohým tak učinil. První otázka zní: Kde jest střed země? Druhá: Co já stojím? Třetí: Co si právě myslím?“ Po těch slovech poručil mrsknout do koní a prudce ujížděl od kláštera. „Toto jest mi nadělení“, naříkal kvardián, -„musím svolati hned bratry, zda-li se nám podaří na otázky odpověděti“. Bratří se shromáždili, radili. Přemýšleli první, druhý den, až se přiblížil třináctý, však otázek nerozluštili. „Smutně to s námi skončí“, zněl nářek všech, „kde hledati pomoci?“ V té chvíly přijel mlynář, co jim mleval a ptá se: „Co jste tak smutní?“ „Neptej se, neporadíš nám“, odmítal jej kvardián“. „To by byl soud, abych neporadil. Ve mlýně mnoho se semele, ale také uslyší“. Tož mu to kvardián všecko řekl. „To jest nejmenší. Nic se nebojte, zítra všechno dobře dopadne. Jen mi půjčte vašeho klášterního hábitu“. Rádi vyhověli. Čtrnáctého dne jel mlynář, oblečený za kvardiána, k císařovi. Když dostal audienci, císař se ho ptal: „Kde je střed země?“ Vaše Veličenstvo, myslím, že na témž místě, kde ráčíte právě státi.; jste-li o tom na pochybách, račte si to dát vyměřiti“. Císař se pousmál a vyzvídá dále: „Co já stojím ?“ „Myslím, Vaše Veličenstvo, že jste spokojen, když řeknu dvacet devět stříbrných, o jeden stříbrný méně, než byl ceněn Kristus Pán“. Císař vesele kývl hlavou a vyzvídal třetí odpověď: „Co si právě myslím?“ „Vaše Veličenstvo si myslí, že má před sebou kvardiána františkánského, ale mýlí se, jest to klášterní mlynář, přestrojený do roucha řeholního“. Císař se rozesmál, odměnil vtipného mlynáře a klášterníkům dal pokoj.