Páni z Choustníka

K výpravě krále Vladislava proti italskému městu Milán se váže historie erbu pánů z jihočeského hradu Choustníku, který zrekonstruován, po létech se opět pyšně rozhlíží nad táborskou krajinou.

Tehdy v královském vojsku ležícím před Milánem sloužil císaři i Jetřich z Choustníka. Stejně jako ostatní, tak i on nečinně čekal, až bude moci projevit svou sílu a statečnost při dobývání odbojného města.

Zatím co se v královském ležení v poklidu na rožních opékala vepřová pečeně ukořistěná v okolních vesnicích, za hradbami Milána vzrůstalo zděšení. Milánští, kteří neznali naši pochoutku vepřové pečeně, měli za to, že na rožních v táboře obléhatelů se opékají novorozeňata. Za takové divochy tedy považovali severní lid, oděný v prostých lněných suknicích s kožešinovými kabátci.

O tomto doslechli se i čeští rytíři v císařském táboře a rozhodli se využít strachu Milánských ve svůj prospěch. Chystal se totiž v několika příštích dnech útok proti městu. Noc před útokem byly v táboře zapáleny velké ohně a na nich opět opékána všeliká pečeně. Navíc polonazí a kolomazí natření vojáci tančili divoké tance kolem ohňů a jejich zpěv a křik se nesl až za hradby města. Tam probuzení a křikem vyděšení obránci viděli z dálky to velkolepé divadlo, které je ještě více utvrdilo v názoru, že ve službách císaře je samotný ďábel. Vždyť ty černé postavy tak divoce křepčící, ne, to opravdu nemohou být lidé, to musí být vojsko satanovo.

S obavami uléhali Milánští k spánku s černými myšlenkami na příští den.

Za svítání vyrazily první oddíly obléhatelů proti městu. Rytíři, kteří si před útokem natřeli černí tváře, přistavili ostrve a žebříky k hradbám a zakrátko se první jejich obličeje objevily proti obráncům.

„Čerti, proboha, to jsou čerti!“ volali již předem vyděšení obránci města a prchali ve zmatku od hradeb. Netrvalo dlouho a česká vojska opanovala hradební zeď a Milánští, vida že boj je ztracen, vzdali se nepříteli. Češi teď v poklidu smývali čerň z tváří a Milánští teprve nyní poznali, jak se dali obelstít.

Král Vladislav, který nebyl příznivcem velkých lidských utrpení, nedal město drancovat a jen sjednal výhodné příměří mezi Milánem a císařem Bedřichem. Získal tak nejen přízeň císaře a jeho dary, ale i vděk a bohatství od Milánských. Mnoho nižší české šlechty získalo si v tomto boji vysoké pocty a mezi nimi i Jetřich z Choustníka, který, byv pasován na rytíře, obdržel do znaku zlaté žebří v modrém poli na znamení obléhání města Milána.