Mlynáři znalí kouzel

O mlynáři z Červeného mlýna v Horních Pasekách a starém mlynáři z Rangova mlýna v Dolních Pasekách šla v celém širém okolí pověst, že prý uměli čarovat, zaříkávat a kouzlit. V čarodějné světnici Röthenova mlýna se uprostřed na stropě křížily dva mohutné trámy. Pod ně se mlynář postavil, opsal kolem sebe kruh a o půlnoci, když udeřila dvanáctá hodina, povolal do svých služeb duchy. Pokud trvala hodina duchů, nesměl však ani za nic z kruhu vystoupit, ani promluvit, jinak by s ním bylo zle. Mlynář z Rangova mlýna měl mezi lidmi veliký respekt, protože uměl zaklínáním znehybnit. Jeden muž chodil stále přes jeho louku. Mlynář ho napomenul, ale když to nepomohlo, přičaroval ho jednou uprostřed cesty tak, že provinilec musel dlouhé hodiny stát na jednom místě. Tento mlynář měl doma čarodějnou knihu, kterou ochraňoval jako svůj nejcennější poklad. Když jednou v neděli odešel do kostela, zmocnil se knihy čeledín, ačkoliv mu to mistr co nejpřísněji zakázal. Čeledín knihu nazdařbůh otevřel a začal z ní slabikovat, přestože cizím latinským slovům vůbec nerozuměl. Náhle se otevřely dveře, bez pozdravu vstoupil do světnice jakýsi voják a zůstal v místnosti stát. Čeledín se na něj zaraženě podíval a nakoukl znovu do knihy na podivné značky, protože nevěděl, co jiného si počít. Tu se objevil druhý voják a postavil se, potom třetí, čtvrtý, pátý a stále to nechtělo brát konce. Konečně mlynářský čeledín pochopil, že tu není něco v pořádku. Vstal s čarodějnou knihou v ruce od stolu a sedl si do kouta na truhlu, ze které ji vyndal. Zatím byla světnice vojáky úplně zaplněna a čeledín se ocitl ve velké tísni. Byl by strašně rád zavolal mlynáře, ale ten byl daleko a v celém mlýně nebyl nikdo doma. Mezitím neměl mlynář v kostele klid. Něco ho stále nutilo, aby šel raději rychle domů. Odešel z kostela dříve, než farář udělil požehnání a spěchal dlouhými kroky domů do mlýna. Přišel právě tak včas, aby zachránil svého chasníka před umačkáním. Zamumlal pod dveře pár kouzelných slov a do vzduchu udělal pár znamení. Tu se vojáci rozestoupili a utvořili úzkou uličku, aby mlynář mohl právě tak dojít do kouta k čeledínovi. Tvářili se přitom tak divoce a škaredě, až chasníka jímala hrůza. Mistr vzal od chasníka kouzelnou knihu a určité místo přečetl pozpátku. Vojáci nato mlčky vypochodovali ven v pořadí, ve kterém přišli. Čeledín pak prosil starého mlynáře o odpuštění. Rozhněvaný mistr mu čarodějnou knihu párkrát pořádně otloukl o hlavu a zavřel ji znovu do truhly. Drzý chasník doplatil málem na svou opovážlivost životem.