Dobrovolná oběť

Židovskou obec v Třebíči v polovině 17. století postihl mor. V té době zde žil stařec jménem Rafael. Z celé početné rodiny zůstal naživu jen on sám, kmet již devadesátiletý. Umírali staří i mladí, učení i prostí, ženy a muži, nejvíce však děti. Když ani přes rabínovy modlitby smrtelná nemoc neustupovala, utvrdil se Rafael v tom, že Hospodinův hněv utěší jedině lidská oběť. Vydal se tedy jednoho dne na hřbitov a vykopal si tam hrob. Kolem navršil kameny tak, aby se mohly sesypat. A skutečně, jakmile si Rafael lehl do jámy, kameny se sesunuly a stařečka pochovaly. Jak pověst vypravuje, mor ustal a místní Židé Rafaela uctívali jako svatého člověka a přicházeli se poklonit k jeho hrobu, který se nachází v horní části hřbitova na osamělém místě v rohu. Náhrobní kámen je vzadu označen číslem 8. Na přední straně je vytesán hebrejský nápis, který volně přeložen do češtiny uvádí: „Rafael, pomník, kterým vyznamenáváme hrob svatého člověka, jenž posvětil svůj život. Je tomu 90 let a jeho zásluhy nechť slouží nám a všem příštím pokolením. Tento pomník byl obnoven r. 5534.“ Rok je podle židovského kalendáře, odečtením 4000 a přičtením 240 dostaneme rok podle našeho kalendáře.