Sesterské kostely v Rapotíně a Petrově
Vypráví se, že na losinském panství žila dvě šlechtická dvojčata. Byla si podobná jako vejce vejci, a nejen vzhledem. Měla podobnou povahu, stejné záliby a dlouho k sobě měla velmi blízko.
Pak však do jejich života vstoupil rytíř Zdeněk. Obě sestry se do něj zamilovaly. Jenže čím silnější byly jejich city k rytíři, tím větší mezi nimi rostla žárlivost. To, co je kdysi spojovalo, se začalo měnit v soupeření. Každá chtěla Zdeňkovu lásku pro sebe a žádná nebyla ochotná ustoupit.
Nakonec mezi sestrami propukl takový svár, že už spolu nechtěly chodit ani do kostela.
A tak každá přišla s vlastním řešením.
„Nechám si vystavět vlastní kostel,“ řekla jedna. A druhá, pyšná a uražená, učinila totéž.
A tak vyrostly dva kostely téměř vedle sebe, každý pro jednu znesvářenou sestru. Oddělovala je pouze řeka Desná. Lidé si brzy povšimli zvláštního úkazu: když se člověk postavil na správné místo, menší kostel zakryl větší tak, že oba vypadaly jako jediný chrám.
Říkalo se, že až se oba kostely takto spojí v jeden, bude oběma sestrám odpuštěno. Jenže čas jejich příběh postupně změnil.
Rapotínský kostel svatého Jakuba byl v roce 1869 zbořen a na jeho místě vyrostl nový, mnohem větší kostel Nanebevzetí Panny Marie. Petrovský kostel svaté Máří Magdaleny zůstal stát o něco déle. V roce 1904 do něj však uhodil blesk. Kostel vyhořel a jeho zřícenina byla nakonec v roce 1910 odstraněna.
Pověsti a legendy
