Pověst o zlém drábovi Kubinovi

Když byla roku 1729 ve Velkých Losinách dokončena mohutná vrchnostenská sýpka, málokdo tehdy tušil, že se s jejími zdmi spojí jedna z nejpodivnějších pověstí losinského panství.

Na stavbu dohlížel vrchnostenský úředník Johann Franz Kubin, kterému lidé neřekli jinak než Kubín. Byl prý tvrdý a nemilosrdný a poddaní se ho báli. Když měli robotovat, neznal slitování a na jejich prosby nedbal. Jednoho dusného odpoledne pracovali dělníci právě u rozestavěné sýpky, když se od severozápadu přihnala prudká bouře. Obloha zčernala, zvedl se vítr a brzy se rozezněl kostelní zvon, který varoval před blesky. Poddaní odložili nářadí, poklekli a začali se modlit. Jen Kubín zuřil. „Pracujte!“ křičel na ně. „Bouřka vás nezabije!“

Vysmíval se jejich modlitbám a nutil je pokračovat v práci. Jenže bouře sílila každou chvílí. Blesky šlehaly kolem sýpky, hřmění otřásalo zemí a déšť se spustil jako z vědra. Nakonec se všichni rozutekli do bezpečí pod střechu. I Kubín pochopil, že už není čas na hrdinství, a rozběhl se ke svému příbytku. Nedoběhl. Právě když stál na prahu, sjel z nebe oslnivý blesk. Zasáhl Kubína a na místě ho usmrtil. Lidé si pak vyprávěli, že blesk mu utrhl hlavu.

A tím měl jeho příběh teprve začít. Kubína pochovali na losinském hřbitově. Jenže v hrobě dlouho nevydržel. Už při pohřbu ho prý někdo zahlédl sedět na hřbitovní zdi. A zanedlouho se začaly po Losinách šířit zprávy o podivné postavě, která se za nocí objevovala na nejrůznějších místech. Nejčastěji se však vracela k sýpce. Lidé ji vídali kolem jejích zdí a někdy také uvnitř. Kubín měl do sýpky pronikat otvorem v římse pod střechou, kterému se začalo říkat Kubínova díra. Když ji lidé zazdili, druhý den byla znovu vybouraná. Nikdo nevěděl jak. A tak se říkalo, že Kubín ani po smrti nedokáže sýpku opustit. Za temných nocí se prý kolem ní ozývaly podivné zvuky a lidé se báli chodit kolem. Jednou měl být u potoka pod sýpkou spatřen dokonce bezhlavý černý pes, který se vynořil z vody a vzápětí zmizel ve tmě. Jindy se Kubín zjevoval na bezhlavém koni nebo jako malý mužík bez hlavy. A kdo šel kolem sýpky za bouřky, ten si prý raději dvakrát rozmyslel, jestli se má ohlížet.

Nakonec jeho mrtvolu vykopali z posvěcené půdy a pochovali ji u cesty podél Černého potoka směrem na Štolnavu. Místu se od té doby říkalo Kubínova rokle, později také Strašlivá rokle. Ani tam však Kubín pokoj nenalezl.

Ještě dlouho se vyprávělo, že za nocí prochází krajem – někdy jako bezhlavý jezdec, jindy jako pes a jindy jen jako podivná postava s širokým kloboukem posazeným přímo na krku. A nejčastěji se vracel tam, kde jeho život skončil. K losinské sýpce...