Jaký byl konec Děvína

O dívčí válce, část pátá

Vlasta na Děvíně všemi svými vítězstvími a vědomím, že se jí muži bojí, zpychla náramně a tak si usmyslila, že se prohlásí za kněžnu českou. A také to učinila. Vydala také zákony, podle nichž muži měli v úplnou porobu býti uvedeni, sami všecky práce domácí a hospodářské konati, zbraní nenositi. Ženy zato měly za ně s nepřáteli bojovati, podle nového práva samy si za manžela voliti, koho by chtěly. Tyto zákony Vlastiny hned po vší zemi byly rozhlášeny; u mužů pak takové leknutí z toho povstalo a taková zlost byla, že se houfně na Vyšehrad hrnuli žádati Přemysla, aby již té zpupnosti konec učinil, oni že chtí ve všem podle jeho rady se zaříditi. Ohlásil jim Přemysl, že už sami bohové se na dívky hněvají pro nešlechetnost jejich, a že on nyní chce zakročiti. Poručil jim také, aby za týden všichni ozbrojeni k Vyšehradu potají se dostavili a zůstali v lese skryti. Potom že se v noci potichu přes řeku přepraví a k Děvínu dolehnou. Tak se také stalo, Děvín byl obležen a hnáno naň útokem. Ale valný houf bojovníků zanechal Přemysl v lese ukrytý.

Dívky bránily se statečně, kamení a dříví s hradeb shazovaly na bojovníky. Ti odstoupili od hradu, aby si oddechli a sil nabyli k novému útoku. A když po druhé na Děvín počali útočiti a dívky zase se bránily, i vařící vodu a smolu rozpuštěnou s hradeb lily, muži z lidu Přemyslova dali se na zdánlivý útěk, ale jen proto, aby dívky z hradu vylákali. Vskutku také Vlasta k boji přichystaná kázala most spustiti a po něm v čele dívek svých na koni vyjela na prostranství před hradem, aby pronásledovala utíkající. Ale ti náhle se obrátili a spolu s těmi, kdož předtím v lese byli ukryti, postavili se dívkám. Nastal potom boj strašlivý: Vlasta bojovala zuřivě a bránila se mužům, na ni doléhajícím. Ještě když jí přilbu s hlavy srazili, několik jich mečem ranila a Šťasoňovi, který nejvíce na ni dorážel, prudkým máchnutím štít přeťala v půli. Ale Šťasoň v té chvíli koně zatočiv, Vlastě k boku se dostal a mečem rozťal jí hlavu. Spadla Vlasta se sedla a koně ji pošlapali. Zatím už na bojišti mnoho dívek pobitých leželo, a ostatní, když zpozorovaly, že paní jejich mrtva je, na útěk se daly do hradu. Ale muži dali se za nimi, do hradu vnikli a všecky dívky zahubili. Potom, jsouce pány hradu, kořist hojnou tam vzali, kteroužto rozdělili mezi sebe; jediné zlatý řetěz honosný, který Vlasta při slavnostech nosila, a prsten její drahocenný přinesly darem Přemyslovi na Vyšehrad. Ale kníže, radost maje, že Vlasty, toho všeho odboje původkyně, už není, nepřijal těch věcí, leč daroval je Šťasoňovi, který Vlastu přemohl. Jediné meč Vlastin sobě vyžádal pro syna svého Nezamysla.

I byla radost po vší zemi, že zahubena je Vlasta, která po sedm let tolik zlého natropila. Nastal potom zase pokoj, mír mezi muži a ženami, které nikým už k odporu nebyly podněcovány. Hrad Děvín z příkazu Přemyslova byl zapálen a pobořen.