Očarovaná cesta s kočičí hlavou

Roku 1732 vznikl mezi několika ženami spor, který se nakonec dostal až před říčanský soud. Alžběta Šternová se cítila uražena jednáním Maři Janouškové. Ta měla podle jejího přesvědčení veřejně pomlouvat nebo zesměšňovat jejího manžela. Alžběta se proto rozhodla, že se jí pomstí, a obrátila se o pomoc na Annu Forkovou, které byla připisována znalost pověrčivých a magických praktik. Forková jí měla poradit, aby připravila zvláštní vodu a vylila ji přes cestu, po níž Janoušková pravidelně chodí. Jakmile by žena přes takto očarované místo přešla, měla na ni podle tehdejší představy přejít škodlivá moc kouzla. V soudních záznamech se v souvislosti s tímto čarováním objevuje také podivný motiv kočičí hlavy. Na cestě se měla nějakým způsobem ukázat nebo vyrůst kočičí hlava a Mařa Janoušková měla být následkem kouzla zostuzena před muži. Přesný význam tohoto úkonu ani způsob, jakým měl být proveden, se však z dochovaného souhrnu nedá bezpečně určit. Samotné čarování údajně neměly vykonat Alžběta s Annou, ale děvečky pracující na poli. Zda byla voda přes cestu skutečně vylita, nebylo při vyšetřování spolehlivě prokázáno. Říčanský hejtman bral obvinění vážně. Rozhodl, že kdyby Mařa Janoušková po údajném kouzlu onemocněla, musel by být případ předán vyššímu apelačnímu soudu. Její zdraví však neutrpělo žádnou zjevnou újmu a soud nenašel dostatek důkazů, že se čarování skutečně podařilo nebo že mu lze přičíst nějaké následky. Ženy proto nebyly odsouzeny k těžkému trestu. Soud je důrazně napomenul, přiměl je ke smíření a následně je propustil. Případ tak zůstal dokladem doby, v níž mohla být i obyčejná voda vylitá přes cestu považována za nebezpečný prostředek pomsty.