Umrlčina

Jelikož ve Vysoké Lípě nebyl kostel, museli věřící putovat až do Růžové po cestě, které se říkalo Umrlčina. K ní se váže tento příběh:

Zima, smuteční procesí, mráz a pláč. Ženy zahalené do černých plédů, muži v kabátech havraních; schoulení, vousatí, sehnutí. Z šedých očí všech občas skane smuteční slza.

Snad uklouzl stařičký otec, jenž nesl rakev vpředu vlevo, snad zakopl o zmrzlou větev strýc Jochen, a oba bratři, Franz s Karlem, již nestačili situaci zachránit. Rakev se dala do pohybu. Řítila se skalnatou roklí, jela po čistém zledovatělém sněhu přímo do proudu nezamrzlé Kamenice, a s pěnivým hřmotem padala do jejích drobných kudrnatých vln. Vzápětí již plula po proudu, nabrala rychlost, začala se točit ve víru a narazila na kámen vypouklý v zrcadle řeky.

Víko, již tak lehce uvolněné pádem na zem, se nahnulo na levou stranu a pak se celé sesulo. Sinalá tvář mladičké Theresie Härtelové zírala do šedomodrého zimního nebe...