Fiedelheim a medvěd

V Moravském Karlově žil v 18. století veselý muzikant, který nevynechal jedinou zábavu v širokém okolí. Nikdo už ani pořádně neznal jeho pravé jméno. Všichni mu říkali Fiedelheim, což znamená něco jako „domácí houslista“. Kam přišel, tam bylo hned veselo. Dokázal rozezpívat i roztančit mladé i staré a jeho housle byly vítaným společníkem každé slavnosti.

Jednou hrál o posvícení ve Vysokém Potoce. Když zábava skončila, sbalil housle, vzal si svou výslužku a vydal se pozdě večer domů. Cestou dorazil k místu, kde dnes stojí kaple Nejsvětější Trojice. Zmohla ho taková únava, že si musel odpočinout pod mohutným bukem. Najednou ho však něco probudilo. Zdálo se mu, že se nedaleko cesty někdo ukrývá. A když měsíc na chvíli vystoupil z mraků, muzikant strnul hrůzou, opodál stál obrovský medvěd. Fiedelheim se tiše chopil svých věcí a s modlitbou na rtech vyšplhal do koruny stromu. Medvěd ho však zaslechl a okamžitě se postavil pod buk. Muzikant otevřel raneček a začal mu házet posvícenské koláče. Jeden za druhým mizely v medvědově tlamě. Fiedelheim doufal, že se zvíře nasytí a odejde. Jenže koláče brzy docházely a když zůstal poslední, popadl muzikant housle a začal hrát.

A tu se stalo něco podivného. Medvěd se postavil na zadní a začal se za hlubokého mručení kolébat do rytmu, jako by tančil. Jakmile však Fiedelheim na okamžik přestal, zvíře se neklidně ozvalo a znovu se vztyčilo pod stromem. Muzikant tedy hrál dál. Hrál a hrál a zdálo se mu, že to nikdy neskončí. V duchu prosil Boha o záchranu a slíbil, že pokud přežije, nechá namalovat obraz Nejsvětější Trojice a zavěsí ho na tento buk. Jenže potom praskla první struna. Po chvíli druhá a pak i třetí. Fiedelheim už byl zoufalý. Nepomohl ani poslední koláč. Zbývala mu jediná struna, a tak na ni zoufale vrzal dál, dokud nepraskla i ta.

V tu chvíli se lesem rozlehl výstřel a medvěd se skácel mrtvý k zemi. Byl to místní myslivec, který časně ráno vyšel na pravidelnou obchůzku lesa. Z dálky zaslechl podivné zvuky houslí, a když přišel blíž, spatřil nevídané představení: na buku vyděšený muzikant a pod ním obrovský medvěd, který se kymácel do rytmu. Myslivec neváhal a medvěda zastřelil.

Zachráněný Fiedelheim svůj slib dodržel. Nechal namalovat obraz Nejsvětější Trojice a zavěsil jej na buk, pod kterým onoho strašlivého večera málem přišel o život. Obraz pak připomínal jeho záchranu všem, kteří místem procházeli. Lidé se u něj zastavovali, modlili se a vyprávěli si příběh o muzikantovi, který svými houslemi zkrotil medvěda.