Temné tajemství slečny Stázičky

V krumlovské Soukenické ulici v domě číslo 37 prý kdysi žila slečna Stázička. Byla to oblíbená a vážená měšťanka, která však ve svém srdci skrývala temné tajemství. Za mlada se totiž zamilovala do jednoho mládence. Milovala ho vřele, oddaně a nezištně, on si však nakonec vzal za ženu jinou – hodnou paní Rozálii. To Stázičce navždy zlomilo srdce. Aby toho nebylo málo, tento muž se svou novou rodinou bydlel jen o pár domů dál. Stázička tak byla nucena den za dnem, rok za rokem s palčivou bolestí sledovat jejich rodinné štěstí. Ačkoliv se navenek tvářila mile a celé město ji mělo rádo, v nitru tuto rodinu tajně proklínala – a nejvíce ze všeho právě paní Rozálii, ženu své dávné lásky. Z této propastné nenávisti a hrozných kleteb se nakonec zrodilo čisté zlo v podobě baziliška, netvora, který začal Rozáliině rodině krutě škodit. Zlo je však vždy pevně svázáno se svým stvořitelem. Když byl bazilišek nakonec přemožen a zabit, ve stejném okamžiku zemřela i slečna Stázička. Její duše ovšem údajně nikdy nedošla klidu. V onom domě v Soukenické ulici prý její přízrak nadále obchází, lká nad nenaplněnou láskou a oplakává svůj krutý osud. Dost možná je to i proto, že se ze svých činů a ze své černé nenávisti nikdy nikomu nevyzpovídala.