Půlnoční mše duchů

Nejen Praha má chrám svatého Víta, také Český Krumlov má svůj velkolepý svatostánek zasvěcený tomuto světci. Kostel svatého Víta je výraznou dominantou města a jeho věž tvoří dokonalou optickou protiváhu té zámecké. Tento chrám střeží nejedno tajemství – ať už jde o ostatky mocných Rožmberků, nebo o daleko děsivější události. Jedna z legend vypráví o mladém kaplanovi, který jednou k večeru usnul ve zpovědnici. O důvodech, proč si ustlal na tak neobvyklém místě, se dnes můžeme jen dohadovat. Když se však probral, v chrámu probíhala mše. Kaplan nechtěl bohoslužbu rušit, a proto raději zůstal skrytý v přítmí zpovědnice a tiše ji pozoroval. Na mši mu ale od začátku něco nesedělo. Postavy v lavicích byly nezvykle bledé a tiché. Při bohoslužbách je sice ticho běžné, ale toto ticho bylo úplně jiné. Běžné ticho mívá své pozadí – šustění šatů, odkašlávání nebo vrzání lavic, když si věřící poposednou. Zde však bylo absolutní ticho. Čím pozorněji se kaplan do lavic díval, tím větší hrůza ho jímala. Začínal totiž rozpoznávat známé tváře. Jenže tyhle lidi už celé měsíce, někdy i roky nevídal. Některé z nich spatřil naposledy ve chvíli, kdy jim sám u smrtelné postele uděloval poslední pomazání. Děs kaplana ochromil natolik, že nebyl schopen ze zpovědnice vyjít, a nakonec dost možná milosrdně omdlel. Když ho věřící ráno při příchodu na ranní mši objevili, měl tento původně mladý muž hlavu zcela bílou. Vlasy mu hrůzou zbělely za jedinou noc. Z děsivého zážitku se už nikdy nevzpamatoval a do roka zemřel.