Basrman z Vidče

O basrmanovi od videčských ohrádek Ve videčském potoce prý býval kdysi basrman. Kdo se někdy v dědině zdržel až do tmy a byl z horního konce, musel počítat s tím, že na cestě domů bude na něj někde čekat basrman. Jednou šel pozdě domů starý Jurča. Basrman ho chytil a už ho vlekl do potoka. Byl by ho utopil, ale vzpomněl si, že u Jurčů pečou dobrý chléb. Tak se domluvili, že nechá Jurču při životě a ten mu dá za to pecen chleba. Jurča to basrmanovi ochotně slíbil, protože byl rád, že je naživu. Nazítří před setměním přišel k Jurčům zelený mužíček. Posadil se na lavici u kamen a neříkal nic. Ale Jurča už věděl, kdo je a co chce. Šel honem do komory, přinesl pecen chleba a podal ho mužíčkovi. Ten ho mlčky vzal a bez pozdravu odešel. Od té doby mohl Jurča chodit hore dědinou na ohrádky třeba o půlnoci. Basrman si ho ani nevšiml.