Vůl a zvonek

Na levém břehu Labe, nedaleko od Ústí nad Labem, pod skálou Vrkoč, krčí se na úzkém pruhu země vesnička Vaňov. První zmínka o této slovanské okrouhlici je z roku 1293, to však neznamená, že neexistovala dávno před tím. Jedná se totiž o staré slovanské sídlo a založil jej podle všeho jistý Václav, kterému doma mezi svými říkali Váňa.

Protože byl přičinlivý a dobrý hospodář, vlastnili on a jeho rodina hospodářský dvůr. A tak vzniklo pojmenování Váňův dvůr a přivlastňování příponou — ov jméno Vaňov. Labe v těchto místech prudce žene a dosahuje největší hloubky z celého okresu. Sousedé vaňovští se sice mohli pyšnit nádherným výhledem na věže města Ústí i na vrchy na břehu protějším, jimž Vysoký Ostrý vládne jako Milešovka vládne v pohoří hlavním. Také tajuplné zdi hradu Střekova přitahovaly pozornost a poskytovaly látku k zajímavým hovorům. Přesto vaňovští byli nespokojeni. Dlouho se trápili a léta přemýšleli, jak svoji ves něčím obzvláštniti a vylepšiti mohli. Jednoho dne konečně přišel kýžený nápad. Ač chudí jako myši, vystavěli si po usilovném šetření kapličku, avšak na zvonek se zmoci nemohli. A kaplička bez zvonku je zrovna tolik jako švarná dívka bez šohaje. Pro vaňovské udeřila hodina pomoci. Při práci na políčku se stala věc dosti neobvyklá. Jeden vůl, zvíře, jež je vzorem klidu a trpělivosti, splašilo se při práci polní a uhánělo o překot. Marně se snažil čeledín zvíře zastaviti. Strachem oslepené z jedné vysoké skály se zřítilo a vypustilo dole svoji nevinnou volskou duši. Vaňovští porozuměli Božímu znamení. Vola ihned stáhli a s masem i kůží pospíchali na trh, aby ústeckým měšťanům dobře prodali. Za utržené peníze koupili si zvonek do své kapličky.

Od těch dob se třikrát denně zvonilo a zemře-li někdo, zvonek oznámil také tuto událost okolí veškerému. Ve válce světové z rozkazu císaře Františka Josefa I. byl vzat zvonek i z kapličky vaňovské na výrobu zbraní vražedných. A tak musí občané čekati na jiného vola, který obětuje svůj život a maso i kůži na nový zvonek do kapličky.