O potrestané lakotě

Dávno tomu, žil v Rychvaldě zámecký pán. Byl to zlý a lakomý člověk. Lidé se ho báli jako ohně. Nikdo se mu ničím nezavděčil, byl věčně nespokojený. Z lidského potu se snažil nahamonit co nejvíce bohatství. Ani za největších veder nedovolil lidem uhasit žízeň, nesměli opustit práci. Za svou krutost musel pán po své smrti pykat. Každou noc běhal kolem zámeckého rybníka a volal : “ Pít, pít, pít “ sám se napít nesměl. Osvobodit ho mohl jen milosrdný člověk, který by mu vody podal. Místo, kde duch strašil, lidé večer míjeli. Ale jednou, pozdě večer, šel tudy z námluv odvážný pacholek z nedalekého statku. Duch mu zastoupil cestu s prosíkem : “ Pít, pít, pít “ Přitom mu z úst šlehal červený plamen. Pacholek beze slova šel k rybníku, do svého klobouku nabral vodu a podal ji tomu zjevení. Duch vodu vypil jedním douškem a potom pacholkovi řekl: “ Děkuji ti za spasení duše a teď pojď se mnou“. Vedl mládence do zámeckého sklepení. Tam, na sudech plných peněz, seděli malí ďáblici, chichotali se, hráli na okarínách, nebo si hráli z penězi na přesypávanou. Peněz zde bylo nesmírné množství. Duch nasypal z jednoho soudku plný pytlík stříbrných tolarů, podal jej pacholkovi a řekl: “ Ten pytlík můžeš kamkoliv položit, nikdo ti zněj nevezme ani penízek, a kdyby však uvidíš“. Pacholek se vrátil domů velmi unavený. Vlezl si do stodoly, bez obav položil pytlík na humno, zavrtal se do slámy a usnul. Časně ráno ho do stodoly přišla budit hospodyně. Hned si všimla pytlíku, nechala proto pacholka ještě spát, tiše vyklouzla zpět ze stodoly, ale v okamžení se vrátila s velkou slaměnou ošatkou. Do ní si usypala z pytlíku peníze a odnesla je domů. Teprve pak , jakoby nic, vzbudila pacholka. ten si hned všiml, že z pytlíku peněz ubylo. Podezřele se podíval na hospodyni, ale neřekl ani slova a šel po své práci. Celý den pilně pracoval a nic podezřelého se zatím ve statku nedělo. Šel proto večer klidně spát, ale než usnul, přemýšlel o tom, co mu duch řekl, když mu pytlík s penězi dával. O půlnoci pacholka probudily divné zvuky. Vyšel ze stodoly a přiblížil se k domu. Podíval se oknem do světnice, ozářené svitem měsíce. Viděl hospodyni, jak víří v divokém tanci s jedním ďáblíkem. Kolem tančícího páru poskakovali další dva a hráli na okarínách. Pacholek v nich poznal čertíky ze zámeckého sklepení. Usmál se a řekl: “ To se hospodyně za ty ukradené peníze vytancuje – to je mi spravedlnost“. Ale mýlil se. Celou hodinu od půlnoci do jedné, musela hospodyně s ďáblem vířit v divokém reji. Když na kuchyňských hodinách odbila jedna, ztratili se ďáblici a vyčerpaná hospodyně se svalila na lavici. Tak se to opakovalo druhou i třetí noc. Hospodyně byla ráno unavená, chodila jako polámaná a bezduchá, až se pacholek nad ní slitoval a řekl jí, že bude muset s ďábly tancovat tak dlouho, dokud nevrátí to co ji nepatří. Hospodyně přísahala, že nic kradeného nemá, ale když se přiblížil večer, dostala strach z ďábelského tance. Uznala, že pacholek má pravdu a vrátila mu odcizené peníze. Pacholek si vzal co bylo jeho, vypověděl hospodyni službu a šel si hledat práci jinam. Šel hledat lidi, jímž by mohl důvěřovat, neboť tam, kde si lidé důvěřují, jsou dobré vztahy, tam je přátelství.