O kříži vracejícím sílu
Lesu po pravé straně silnice mezi Krahulčím a Dětřichovem se odedávna říká U Kříže. Někdy před třemi sty lety se zde stala událost, která zůstala v paměti zdejších obyvatel po dlouhé roky.
Tehdy kráčel jistý poutník po cestě k Dětřichovu a právě na těchto místech se zastavil, aby si trochu odpočinul. Posadil se na pařez na kraji lesa, natáhnul si unavené nohy před sebe a zakousl se do krajíce chleba. Najednou obloha zčernala a začalo hustě pršet. Poutník rychle vyskočil a utíkal se schovat pod mohutný dub, který stál v cípu lesa. Sotva se však přitiskl k jeho silnému kmeni, uhodil do stromu blesk a poutník se skácel k zemi. Zatímco bezvládně ležel, zdál se mu zvláštní sen. Nad ním se skláněl anděl v bleděmodré říze a v ruce držel obrovský zlatý kříž, jehož jedním ramenem se dotkl poutníkova čela. Poutník cítil, jak mu začíná brnět celé tělo, a spatřil jakési bělavé obláčky nad konečky svých prstů. Potom ještě na chvíli zaslechl andělův hlas, který mu říkal, že každý se rodí tolikrát, kolikrát je třeba. Říkal mu také, že v každém kříži je ukryto tajemství věčnosti. Poté anděl zmizel. Obloha se rozjasnila a poutník odlepil svá vlhká záda od kmene dubu, který zůstal zcela neporušen na svém místě. Pamatoval si na všechno, a proto se ani příliš nepodivil, když uviděl kousek od místa, kde se mu zjevil anděl, stát dřevěný kříž. Utíkal do vesnice, aby zpátky s sebou přivedl několik lidí, kteří měli být svědky tohoto zázraku.
Od těch dob přicházelo ke kříži mnoho těch, kteří věřili, že u něj naleznou ztracenou sílu. Kdy a za jakých okolností kříž zmizel, není známo, ale ještě dnes vypráví ti, kteří procházejí těmito místy, že mají pocit, jakoby se dotýkali něčeho posvátného, něčeho, co vrací sílu.