O památném dubu

U Pňova rostl jeden z nejstarších dubů v celém kraji. Říká se mu „Oldřišský dub“ a mezi lidmi se vypráví, že zde roste již od doby vlády bájné kněžny Libuše. Podle pověsti rostl na nádvoří dnes zaniklé tvrze. Sedávala pod ním sličná panna, dcera majitele tvrze. Její otec přichystal vdavky své jediné dcery s urozeným, bohatým, ale mnohem starším a ošklivým pánem. Věno nastávajícího ženicha mělo zbavit chátrající tvrz dluhů, které zeman, otec dívky, nadělal. Dceři se do svatby vůbec nechtělo a každého večera naříkala, vylévala si srdce u starého vykotlaného dubu na nádvoří rodné tvrze. Prosila strom, aby jí pomohl. Den před obřadem znovu usedla ke kořenům starého přítele – dubu. Tu se zatáhla obloha černými mraky a zvedl se strašný vítr. Hrozné kvílení vichřice děsilo obyvatele pňovské tvrze. Nikdo se neodvážil ani vyjít na nádvoří. Najednou se otevřela velká dutina v kmeni stromu a nešťastná panna v ní navždy zmizela. Nikdo již ubohou dívku nespatřil. Jen za tichých letních nocí, kdy krajinu zalijí stříbrné měsíční paprsky, se prý z dubu ozývá překrásný, lahodný a tichý dívčí zpěv.