Pověst o smírčím kříži v Moravičanech

Na severozápadním konci moravičanské návsi, kam zaúsťují cesty od Loštic a od Mohelnice, stojí kaplička svatého Floriána. Mezi ní a elektroskříní sousedního rodinného domu, za pletivovým plotem, smutně, jako nějaký vězeň, ke kolemjdoucím vzhlíží starý smírčí kříž klasického typu. Z kterého období tento němý svědek a doklad trestního práva v dávné minulosti pochází, přesně nevíme, ale nejčastěji se hovoří o 16. století. Ví se jen to, že původně stával v polích za vsí a na dnešní místo byl umístěn až druhotně. Mezi sobě rovnými památkami Šumperska má přesto jedno výsadní postavení: je o něm známa pověst, která se navíc neváže k příčině jeho vzniku, ale až k událostem o hodně pozdějším.

Jednou, to když ještě kříž stál u cesty v polích, vylekal rolníky jdoucí po nedělním svátku na svá pole hrůzný nález. Mrtvola staré vdovy Janíčkové, matky sedláka Janíčka, kterou už přes dva dny doma postrádali, celá oděná v černém, vkleče křečovitě objímala kříž. Tělo bylo již ztuhlé a aby je bylo možné z kříže sejmout, museli nebožce zlomit obě ruce. Sedlák Janíček se kvůli tomu dostal do řečí a ani není divu, že od té neblahé chvíle neměl černou barvu vůbec v oblibě. K nelásce vůči černé však měl ještě jeden důvod. Jak se jednou mezi sousedy prořekl, matka se mu několikrát ve snu zjevila, a to pokaždé za podivných okolností: otevřela před ním skříň, ve které syn uchovával svůj letitý tmavý oblek ještě ze svatby, a ukazovala na něj. Janíček netušil, co to vše má znamenat.

Po jednom takovém snovém vidění asi chtěl sedlák Janíček konečně přijít věci na kloub. Vzal na sebe onen oblek a navečer se v něm vydal ke kříži. A co že se přihodilo? U kříže právě klečela a modlila se stará Hanzálková, celá v černém. Janíček ji nepoznal a v neskonalé hrůze, že je to přízrak jeho zemřelé matky, chytil se za srdce, zavrávoral a sesul se mrtev k zemi. Smírčí kříž tak podruhé - a znovu neblaze – vstoupil do osudů jedné a té samé moravičanské rodiny...