Templáři ve skále

Sklaní hrad a poustevna ve Sloupu jsou svázány především s životem několika poustevníků.

Skutečně nezvyklý objekt vyčnívá přes třicet metrů nad okolní údolí. Bohužel se nedá určit, jestli byl hrad vytesaný do pískovcové skály původně panským sídlem nebo šlo o pouhé útočiště pro okolní obyvatele v časech, kdy jim hrozilo nebezpečí.

Podle všech indicií hrad nebyl takříkajíc založen, ale zpočátku se jednalo pravděpodobně o postupné umělé hloubení útvarů ve skále. „Teprve později mohl některý z Ronovců přistoupit k systematičtějšímu vytváření opevnění,“ upřesnil historik Ladislav Smejkal.

S tímto hradem se podle některých lidí pojí i řád templářů. Tento ve své době nejmocnější a největší křesťanský řád byl založen v důsledku první křížové výpravy do Svaté země v roce 1096. S řádem je spojeno několik legend o ohromném nashromážděném bohatství a neskonalém vědění. Nejen poklady, ale i svitky a knihy měli řádoví bratři ukrýt v době, kdy prchali před svými pronásledovateli, jež na ně poštval francouzský král Filip IV. Sličný.

Ani skalní hrad se nevyhnul spekulacím o možné spojitosti s řádem. „Českolipsko nebylo nějak řádem templářů ovlivněno a nejsou známé případy, kdy by snad v těchto místech měli mít své majetky,“ prozradil Ladislav Smejkal. Stejně je na tom zřícenina Ralska, kde podle legendy měla být dokonce templářská komenda. Zjednodušeně řečeno, komenda bylo něco jako banka, kde bylo možné uschovat či vyzvednout peníze a jiné cennosti. Podle Ladislava Smejkala však tento vlivný středověký řád Českolipsko minul.

Jediná prokazatelná místa, kde se v Čechách templáři vyskytovali, byla na Moravě v Čejkovicích a u Jamolice, dále Uhříněves u Prahy kde prokazatelně komenda byla a kostel sv. Vavřince v Praze s přilehlými domy.

Ti, kteří hledají na tomto skalním hradě romantiku, budou možná zklamaní. V období baroka zde došlo k několika úpravám. Dnešní podoba rytířských schodů ale nepochází z dob rozkvětu rytířstva, i když jsou v místech, kde se ve středověku tlačili do úkrytu před nepřítelem vesničané i se svou bagáží.

V první polovině 18. století zde možná v důsledku jisté dobové idealizace vznikla aranžovaná a romantická poustevna. „Do roku 1782 zde žili čtyři poustevníci,“ upřesnil využití místa Smejkal. V té době bylo nemyslitelné navštívit skalní hrad s poustevnou a chvilku v těchto místech nezůstat. Zanikla, když císař Josef II. v rámci rozsáhlých společenských a ekonomických reforem poustevnu zrušil.

Bývalá poustevna se pak stávala stále častěji cílem výletníků a obydlí se přeměnilo v návštěvní místo, kde docházelo poté k různým stavebním úpravám. Tato činnost nenarušila výrazně barokní ráz, který zůstal zachován do současnosti.