Hadí král

Jeden sedlák z Pastvin jednou slyšel, že se v blízkém lese ukázal hadí král. Vlastní-li někdo jeho korunu, má zajištěno štěstí a bohatství. Sedlák po takové korunce velmi toužil. Lidé mu to však rozmlouvali. Jeden starý muž mu vyprávěl o tom, s jakým nebezpečím je získání tak drahocenné korunky spojeno. Pravda, hadí král odloží svou korunku na hedvábný šátek, ale pak jednou hvízdne a nato se objeví ze všech stran tisíce hadů a nikdo není tak mrštný, aby skákajícím plazům unikl. Když to sedlák slyšel, usoudil, že ho jeho kůň odnese z lesa dostatečně rychle. Jednoho dne vyjel do lesa, kde se hadí král zdržoval. Před tím ho tam již jednou pozoroval a přesně si to místo zapamatoval. Poté, co tam dorazil, sestoupil s koně a položil na lesní půdu bílý šátek. V malé vzdálenosti zůstal vedle svého koně stát a čekal. Netrvalo dlouho, hadí král se připlazil a položil korunku na šátek. Sedlák přiskočil, popadl šátek s korunkou, a jak rychle jen mohl, vyskočil na koně. V témže okamžiku hadí král pronikavě pískl a z děr, zpod kamenů i z křoví se připlazili nespočetní hadi. Sedlák ujel jen několik kroků a již byli za ním. Skoky pronásledovali troufalého lupiče. Sedlák však hnal svého koně velmi ostře a domníval se, že je nemožné, aby mu nějaký had stačil. S těžce oddychujícím koněm dojel domů. Sestoupil a odvedl koně do stáje. Již se těšil, že má drahocennou kořist bezpečně v majetku. Tu náhle začal kůň ve stáji divoce kopat a nechtěl se uklidnit. Sedlák se na něj šel podívat a konečně objevil, že se koni zakousl jeden had do kořene ocasu. Krátce nato kůň uhynul. Tak sedlák sice vlastnil hadí korunku slibující štěstí, ale ztratil svého nejlepšího koně.