Propadlí koně u Křenku

Stalo se to ve třicetileté válce. Hordy nevázaných žoldnéřů se potulovaly krajem, loupily, kradly, znásilňovaly, vraždily a muže násilím odváděly k vojsku. Ženy a dívky, které se jim dostaly do ruky čekaly strašné okamžiky. Proto se se strachem skrývaly před tlupami těchto žoldáků.

Když se takto jednou ke Křenku blížila skupina švédských jezdců, kteří byli ubytováni v nedaleké Staré Boleslavi, ukryli sedláci své ženy a děvčata do bažinatých luk „do Hatí“. Cestu bažinami upravili z nasekaných větví aby zakryli všechny stopy. Ale oko vojákovo nelze tak snadno oklamat.

Švédové projeli vesnicí - všude jen starci - po ženách ani stopy. Začali pátrat v okolí. Vtom jeden ze žoldnéřů zahlédl na lukách ženský šat a hr ! Celý oddíl se na koních hnal po upravené cestě přes bažiny. Když dojeli na nejnebezpečnější místo, prolomily se pod jezdci na koních slabé větve a bezedné bahno pohltilo Švédy. Nic nepomohl křik, klení, nadávky, marně se koně vzpínali a zoufale sebou trhali … bahno své oběti nepustilo.

Na konci 19. století prý bylo v těch místech kopáno a skutečně se zde vykopaly lidské i koňské kosti a různé zbraně.