Třebenické hodiny

Bylo by škoda, kdyby se svět nedozvěděl, co se jedenkrát přihodilo v Třebenicích s hodinami. Vypravuje se toto: třebeničtí radní dbali velmi horlivě prospěchu města. Stále se rokovalo o nějakých vážných a důležitých věcech na radnici a celé město všímalo si těch porad s velikou horlivostí.

Jednou koupili Třebeničtí nové hodiny na věž a rokovali, komu by měli svěřit jejich natahování. Poněvadž natahování hodin byl velice důležitý úřad, jednomyslně bylo usneslo, že se k tomu nikdo tak dobře nehodí, jako pan purkmistr, což sobě nejen pan purkmistr, ale i paní purkmistrová za velikou čest pokládali.

Vyskytli se však závistníci, kteří té cti panu purkmistrovi nepřáli, a utvořila se strana, která se o to zasadila a také provedla to, že úřadem natahování hodin byl pověřen místo pana purkmistra kantor. Kantor vykonával úřad tak svědomitě, že jedenkrát, ubíraje se z hospody domů, vzpomněl si, aby ráno nezaspal, a šel raději hned hodiny natáhnout; ale buď mu pivo vystoupilo do hlavy, nebo zpuchřelé schody pod ním praskly. Kantor spadl na zem a zůstal v bezvědomí ležet. Ráno jej školáci nalezli, jak leží pod schody a silně chrápe. Vidouce, že hodiny nikdo nehlídá, začaly se věšet na šňůry.

Vtom hodiny spustily a s hrkotem odbíjely desátou, jedenáctou, dvanáctou, což zavinilo takový poplach mezi hospodyňkami, že se sebraly a s vařečkami na věž přiběhly a hodiny srazit chtěly. Ale brzo přestali Třebeničtí na tuto událost vzpomínat, neboť se stalo něco neočekávaného. Hodiny se z města ztratily.

Nastal všeobecný zmatek. Ženy naříkaly, že mužové nevědí, kdy mají v noci přijít z hospody domů, sládek bez hodin nemohl vařit pivo. Kantor chodil celý ztrápený. Třebeničtí poslali do okolí posly, aby hledali hodiny. Snad by je ani nenašli, kdyby nebyla tamního policajta zavedla žízeň do nedaleké hospody.

Jeho radost byly veliká, když vedle dveří uzřel známé šňůry, závaží, kolečka, ručičky a ciferník. Poslal do města posla s oznámením, že se hodiny vracejí. Nastal všeobecný jásot, střílelo se z moždířů, zvonily zvony, muzika hrála. Pan purkmistr uvítal hodiny slavnostní řečí. Krásné drůžičky ověnčely hodiny bobkovým věncem a šťastní obyvatelé pili, jedli a hodovali až do bílého dne.