O Daliborce

Pověst praví, že za doby krále Vladislava II. Jagelonského se žilo lidem těžce. Sedláci ve dne měli robotu na panském a kdo nechtěl nebo nemohl pracovat, popohnal ho bič drába a trest uvěznění v kládě. V noci pak lidé pracovali na svém, aby nezemřeli hladem.

Sedláci na ploskovickém panství se vzbouřili a dobyli tvrz svého pána - Adama Ploskovického z Drahonic. Zajali ho a vsadili do věže. Aby se zachránil, měl jim dát dobropis, že je propouští na svobodu a dává ji své panství. Sedláci ho propustili. Ale protože mu příliš nevěřili, obrátili se na Dalibora z Kozojed (měl v té době pobývat na Litoměřicku, podle historiků se znal s rodem Kamýckých z Pokratic). Podle pověsti si ho vybrali, protože byl ke svým poddaným dobrým pánem. Teď měl i Ploskovicko.Adam ale ujel do Litoměřic a obrátil se na měšťany. Ti dali dohromady ozbrojence a udeřili na Dalibora. Pobili všechny kolem něj a jeho odvezli do Prahy k soudu. Stal se tak prvním vězněm v nové věži nad Jelením příkopem.

Soud s Daliborem se táhl dlouhé měsíce a podle pověsti na něj tak doléhal smutek a ticho, že poprosil žalářníka, aby mu opatřil hudbení nástroj. Měl mu přinést housle a Dalibor se na ně naučil sám hrát. Lidé pak prý přicházeli k věži, aby si ho poslechli.

Nakonec si Dalibor 13. března 1498 vyslechl rozsudek a zřejmě ještě týž den byl popraven stětím mečem. Kdyby nebyl šlechtic, oběsili by ho. Ale ne proto, že se zastal utlačovaných, ale jak praví i pověst – protože si cizí majetek nesprávně přivlastnil a držel.