Jak skřítci a permoníci ztrestali zlé lidi

Také není možno opomenout skřítky a permoníky. Nepřetržitě střeží vzácné poklady a lidem dobré vůle co se ocitnou v nesnázích, prý skřítci přispěchají na pomoc. Buď je obdarují dobrou radou, nebo valounem zlata. Se špatnou se však potáže ten, který by chtěl jejich dobrosrdečnosti zneužít. V Kašperských Horách žil kdysi o samotě sedlák. Byl to dobrák od kosti a celý život chránil malinké skřítky před zvědavci. Po těžké robotě přispěchali skřítci k sedlákovi do světnice, umyli své znavené nožičky a pojedli. Za odměnu zanechali hodnému muži pod neckami jeden zlaťák, v hrnku od mléka stříbrný tolar a místo smetených drobečků od chleba měl sedlák na lopatce zlatý prach. Jednou vážně onemocněl a byl upoután na lůžko. Tu skřítci přispěchali a pečovali o něj jak nejlépe uměli. Nosili mu vodu ze studánky a léčivé byliny, až se uzdravil. Takto žili společně mnoho let. Když sedlák umíral stáli při něm do posledního vydechnutí. Lidé jej pak našli uloženého v rakvi obloženého těmi nejkrásnějšími lučními květy.

Jinak to však dopadlo s jednou děvečkou, které práce k srdci nepřirostla. K jinému sedlákovi z kašperk chodili také skřítkové. Každý večer si vyprosili mléko a kousek chleba. Za to dohlíželi sedlákovy na dobytek a hospodářství mu jen vzkvétalo. Ale jednoho dne onemocněl a nemohl vstát z postele. Nakázal ženě aby nezapomněla obdarovat skřítky. Avšak ta neměla náladu se s takovými mrňousi zaobírat. Nařídila děvečce, až skřítkové přijdou ať se o ně postará. Děvečka ležíc na slamníku už z dálky na skřítky volala, aby si koukali opatřit jídlo jinde. Jako odezvou zapískal první trpaslík a ze všech děr začaly vylézat myši, krysy a línou děvečku za trest zahubily. Od té doby občas běhá její kostra s houfy krys a myší za patami Antonínskou ulicí ve městě Kašperské Hory.