Sedlák odnesený čertem do pekla

Nedaleko Českého Šternberka měla stát vysoká skála ukrytá v temném lese. V jejím boku se kdysi otevírala úzká puklina, kterou bylo možné proniknout hlouběji do skalního masivu. Jeden ze šternberských pánů měl v těchto místech ukrýt rodový poklad. Jednoho parného letního dne procházel okolním lesem místní sedlák. Náhle se přihnala silná bouře a muž začal hledat místo, kde by se mohl schovat před deštěm. Když dorazil ke skále a spatřil v ní otvor, uchýlil se dovnitř. Bouře však dlouho neustávala a unavený sedlák ve skalní skrýši usnul. Za deště přiletěl ke skále také čert, protože podle pověsti pekelníci vodu nesnášejí a hledají před ní úkryt. Uvnitř nalezl spícího sedláka. Domníval se, že muž pronikl do skály proto, aby ukradl ukrytý panský poklad. Rozhodl se tedy, že takového hříšníka odnese rovnou do pekla. Čert popadl sedláka a odletěl s ním. Při jeho odchodu se ozvala mohutná rána, kterou měli zaslechnout lidé až ve vsi. Skalní puklina se přitom uzavřela, jako by v kameni nikdy žádný vchod nebyl. Sedlákova žena mezitím čekala doma, ale její muž se stále nevracel. Když bouřka přešla, vyslala jednoho z pacholků, aby ho v okolních lesích vyhledal. Mladík nakonec dorazil ke známé skále. Hned si všiml, že puklina, která tam dříve bývala, zmizela. Při prohlížení okolí našel zachycený kus látky ze sedlákovy vesty. Ve skále navíc spatřil stopu připomínající otisk podkovy či kopyta. Lidé si ji vyložili jako znamení, které po sobě zanechal čert, když odnášel sedláka do pekla. Pohřešovaného muže už nikdo nikdy nespatřil. Podle další části pověsti se však skála každoročně otevírá na Velký pátek. Tehdy se z jejího nitra mají sypat zlaté dukáty, které padají dolů do řeky Sázavy.