O šotkovi

Jednoho letního večera se pňovský sedlák vracel polní cestou domů. U křoví na křižovatce cest spatřil schoulenou zmoklou černou slípku. Vzal si ji pod kabát, donesl domů a strčil ji pod postel, aby tam oschla. Hned, jak se probudil, podíval se dolů, jak se nalezené slípce vede. Co tam pod postelí neuviděl? Krčily se tam tři hromádky obilí a každá jiného druhu. Celý nesvůj podělil se o svůj zážitek se svým dobrým sousedem. Ten mu vysvětlil, že to obilí byl dar „šotka – hospodáříčka“. Musí slípku – šotka dobře opatrovat a chránit, určitě mu příště přinese ještě více obilí, jen aby si řekl, o jaký druh obilí má zájem. Sedláka však přepadl strach z nadpřirozena a temných sil, a proto hned týž den vrátil černou slípku tam, kde ji minulého dne nalezl.