Pověst o Mariánské skále a pokladu o Květné neděli
Od severu chrání naše město Krušné hory, dříve zvané Srbské hory nebo takéRudohoří. Jejich název se odvozuje od v minulosti užívaného slovesa „krušiti“, to znamenádolovat rudu. Název Krušných hor pochází prý také od toho, jak se tam krušně žilo. Za Keltů,někdy v době 5. století před naším letopočtem, se prý nazývaly Krušné hory Les divokýchsviní čili Sudety.
Krušné hory jsou přirozenou hranicí naší země, kdysi tu byly ještě divočejší aneprostupnější lesy než dnes. A přece tudy procházely obchodní karavany, vojska přátelská idobyvatelská a všudypřítomní lapkové. Krušnými horami vedla už v 10. století za BoleslavaII. jedna z prvních silnic z Prahy do Drážďan.
Od nepaměti se pod Krušnými horami dolovalo. O hornících a jejich těžké práci přidolování uhlí, cínu, ale i stříbra se vyprávěly často neuvěřitelné příběhy, v nichž se objevovalii různí skřítci, permoníci, trpaslíci a malí bradatí mužíčci.
Pod Mariánskou skálou se prý táhne jeskyně, která končí až v místech, kde se kdysidobývalo z hlubin země stříbro. Ještě dnes se tato část města Ústí nazývá Stříbrníky. Vchoddo jeskyně byl někde u břehu řeky Labe a bydleli v ní trpaslíci. Ti prý za uplynulá staletínashromáždili v jeskyni pod skálou obrovské poklady.
Jednou šla kolem chudá žena s dítětem na ruce. Byla právě Květná neděle a kněz v tenden před mší světí kvetoucí ratolesti na památku vjezdu Ježíše do Jeruzaléma. V tento čas seprý, když se v kostele zpívají pašije, otevírají podzemní poklady.
Jeskyně pod dnešní Mariánskou skálou byla otevřená a vycházelo z ní světlo. Ženavklouzla rychle dovnitř a překvapením se až zapotácela. Všude kolem ní byly hromady zlata,stříbra a drahého kamení. Rychle začala vynášet před jeskyni drahé poklady. Své dítě zatímposadila v jeskyni na zem. Po chvíli měla bohatství dost a dost, ale když se chtěla pro dítěvrátit, vchod už nenašla. Teprve o Květné neděli příštího roku se objevil znovu vchod dojeskyně a žena dostala své dítě zpět. Co se dál stalo s pokladem, už pověsti nevyprávějí.