Vyprávění o smrti dubického rytíře

Na Ústecku byly v minulosti dobře známy termální prameny, které občas vyvěraly na povrch země. Dnes se musí čerpat z hloubky a děje se tak hned na několika místech ve městě samotném i v jeho okolí. Termální voda však není tak léčivá jako ostatní známé léčivé prameny, ale i tak se využívala i v minulosti ke koupání. Taková místa najdeme v Brné, na Klíši, na Střekově i ve městě samém.

V nedalekých Dubicích se vypíná vysoko na skále nad řekou Labe kostel sv. Barbory. Je viditelný z daleka, prý to bývalo sídlo rytíře, který měl bdít nad klidem a mírem svého panství. Ale stávalo se, že se někdy ti, kteří měli chránit, dali na loupežnictví. Tak se z rytíře stal lapka, který začal přepadat a okrádat bohaté pocestné. Ústečanům se takový soused nelíbil, zvlášť když škodil i jim. Když se při přepadení bránili, nešetřil ani jejich majetek, někdy ani jejich životy. Prosbami i hrozbami se snažili rytíře napravit, ale bylo to marné. Nic nepomáhalo.

Ale stalo se, že když ke stáří zanechal dobrodružného života, hledal ve zdech svého příbytku ztracený klid a mír. Trápilo ho svědomí, vyčítal si své jednání, ale pokoj nenacházel. Časem se přidaly nemoci a z obávaného lapky se stal starý a nemocemi sužovaný muž.

Někdo mu poradil, aby si své bolesti léčil v teplé vodě v nedalekém Ústí. A tak se stalo, že se obrátil na ústecké občany, aby mu povolili koupat se v léčivé vodě. Ti mu to přislíbili pod podmínkou, že se bude koupat každý den jen mezi prvním a druhým klekáním. Ale pak se to Ústečanům nějak rozleželo v hlavě. Připomněli si, jak jim ubližoval, a tak jednoho dne, když se opět koupal v lázních, nechali zvonit druhé klekání o hodinu dříve. S připravenými zbraněmi se na rytíře i na muže z jeho průvodu vrhli a zabili je.