O Sámských šamanech

Sámové dělili svět na viditelný a neviditelný.

Za projev či důsledek nevyrovnanosti mezi oběma světy považovali nemoc. Styk s duchy zprostředkovával vyvolený šaman označovaný slovem noid (noaidi). Dokázal svou společnost ochránit před nemocemi, odvrátit bouři, najít zaběhlé soby atd. K vyvolání nadpřirozených sil používali noidi posvátné bubny z borového dřeva potažené sobí kůží pomalovanou symbolickými věšteckými znaky, na které při věšteckých seancích pokládali kostěné či kovové kroužky zvané „ukazatel“, následně na kůži napnutou na bubínku přiložili paličku ze sobího parohu ve tvaru Y nebo T a začali otáčet zápěstím, přičemž konce paličky střídavě udeřovaly do kůže bubnu, čímž ji rozezvučely, následkem vibrace se kroužek na kůži pohyboval a posouval po vyobrazených symbolech – podle symbolu a místa, na kterém se zastavil, noid věštil záležitosti příští (život, smrt, nemoc, štěstí, neštěstí atd.). Nadpřirozenou sílu noid ztratil, když mu vypadaly zuby.

Noidové se dělili na více druhů, dvě hlavní linie: "Žraví noidi" patřili k nejmocnějším kouzelníkům a dokázali zabíjet i pouhou myšlenkou. "Létající noidi" dokázali v transu duši odpoutat od těla, které se bezvládně zhroutilo k zemi, a duše se vydávala do říše mrtvých, aby vysvobodila soukmenovce, kterého postihla ztráta duše (upadli do kómatu z důvodu setkání s bytostmi z jiných světů); podobně jako arktičtí šamani S Ameriky a SV Asie k těmto cestám používali ochranné a pomocné duchy z onoho světa (neviditelné), kteří se v našem světě zjevovali v podobě ptáků, sobů, hadů, ryb...

* * *

Mnohé mýty pojednávají o noidech, zde jeden o těch létajících:

Když noid létá (jeho duše), jeho tělo nehybně leží a ostatní se ho nesmí dotknout. Jednou žili 2 spřátelení kluci a 1 holka, všichni 3 byli létající noidové – je-li žena létající noid, je silnější než takový muž. Jeden z noidů šel k té noidce na námluvy, ale nevzal si ji, jen si z ní dělal blázny – noidka se rozzlobila a poslala na něj kouzlo, které ho zabilo. Zbyl druhý noid – jednou potkal noidku u kostela a řekl jí, že očarovala jeho přítele, a ona odvětila, že dnes rozštípe kosti i jemu – a už na sebe vzájemně posílali kouzla... Noid na její kouzla nestačil, a tak vyletěl z těla a mířil k moři, i noidka opustila tělo a letěla za ním, a tak se potopil do moře, kam ho noidka následovala a začala chytat ryby. Kdyby se vynořil, zvítězila by, proto noid vyvolal na moři silnou bouři, takže noidka nemohla lovit. Zůstat mimo tělo však dlouho nemohl, a tak vyletěl z vody a mířil k souši, u řeky ho však začala noidka dohánět. Na řece byla díra v ledu, kterou lidi nabírali vodu, noid vklouzl otvorem v ledu do řeky. Noidka začala znovu lovit, noid však probudil utopence, kteří u díry zakalili vodu, aby lovit nemohla. Noid odletěl na hřbitov, noidka za ním, na hřbitově mu pomohli umrlci, díky nimž zvítězil. Jejich těla mezitím ležela na zemi, noid se do svého vrátil, noidka zemřela.