O líné a nepořádné holce

Když ještě v zemi Sámů žili „pohané“, měli Sámové z Inari ve zvyku odvážet své rodiče na ostrůvky v jezerech, když jejich rodiče zestárli natolik, že už nemohli pracovat. Jednou byla jedna stařenka a ta měla dceru, která byla líná a zlá, vůbec doma nepracovala a pořád si jen stěžovala:

„Ty jsi ale zlá, pořád si na mě stěžuješ...“

Když matka zestárla a nedokázala už vykonávat žádnou práci, jen udržovat chýši v čistotě, řekla své dceři:

„Takhle se o dům starat nemůžeš.“

Dcera se rozzlobila a řekla:

„S tebou už se to nedá vydržet – odvezu tě na ostrov!“

Když to matka slyšela, řekla:

„Copak nevidíš, jak jsem ti užitečná?“

„Jak?“ ptala se dcera.

„Udržuji chýši v čistotě, copak to není užitečné?“

„Za to, že jsi tak zlá a pořád mi jen nadáváš, že jsem nepořádná, a hrozně mě tím otravuješ, tak tě na ten ostrov stejně odvezu,“ trvala na svém dcera.

„Moc dobře víš, že když mě tam odvezeš, budou se v té špíně tady objevovat moje prsty a chňapat po tobě.“

„To není pravda,“ odsekla dcera a odvezla matku na ostrov. Když tam přijely, vysadila matku na břeh a sama odveslovala zpátky. Matka za ní volala:

„Brzo poznáš, že už tvou chýši neudržuji v čistotě!“

Uběhlo několik dní a v chýši byl takový nepořádek, že dcera viděla, jak po ní ve špíně chňapají něčí prsty, a vzpomněla si, co matka říkala, ale bylo jí to jedno pak začala v chýši uklízet sama, a když trochu uklidila, zastavila se uprostřed práce a zvolala:

„Ale ne! To přece není moje práce!“ a uklízet přestala. O pár dní později byl v chýši zase nepořádek a ona znovu uviděla ve špíně chňapat něčí prsty. Asi jsem provedla hloupost – pomyslela si – netušila jsem, jak je mi matka užitečná a jak mi pomáhala, když neustále udržovala chýši v čistotě, no pojedu se podívat, jestli je ještě naživu... Odveslovala na ostrov, na který matku vyvezla. Když tam dorazila, viděla, že matka leží ve skalní rozsedlině vystlané březovou kůrou, hlady si však ukousala všechny prsty.

„Přijela jsem si pro tebe,“ oznámila jí dcera.

„Ach, mé dítě,“ odvětila stařenka, „když už jsem ti nebyla nic platná předtím, teď už nebudu vůbec, protože bez prstů nemůžu pracovat a navíc umírám hladem. Jednou jsi mě sem odvezla, tak už tady zůstanu a nikam s tebou nepojedu.“ Dcera se musela vrátit sama a neměla klid, dokud si nezvykla chýši udržovat v čistotě.