Čarodějnice („Čarodenice").

Čarodějnicím přisuzovali naši předkové velikou moc. Každé osobě, jež z čarodějství obviněna byla, lidé vyhýbali, bojíce se, by jim neuškodila. Z jednoho velikého statku pozoroval pacholek hospodyni, která též byla čarodějnicí. Selka vešla do kuchyně, namastila sebe jakousi mastí, již v hrníčku měla, sedla na koště, jezdila na něm po kuchyni, cosi mumlala, pak s koštětem vylítla komínem ven. Pacholek klíční dírkou vše pozoroval, učinit za ní totéž, ale pořádně se potloukl, poněvadž neuměl mluviti to, co mluvila baba. Vyletěv komínem ven, octl se mezi Iny, kde čarodějnice měly shromáždění. Každá měla za uchem kosinku (péro) a pojídaly kravěnce a kobylence, košťata a skořepiny z vajec kolem sebe majíce poházeny. Když čarodějnice pacholka uviděly, pokřikovaly, a aby k nim moci neměl, kolo kolem sebe udělaly. Rokovaly dlouho mezi sebou, střídavě vždy jedna se postavila, rukama do čtyř stran rozháněla a při tom cosi nesrozumitelného povídala. Pacholek byl jako v mlze. Světýlka rejdila s ním z místa na místo, až konečně umdlen usnul. Když procitl, shledal, že je v cizím kraji. Za několik dní šťastně dostal se domů. ——— Na Filipa Jakuba před sluncem východem chystala se jiná selka-čarodějnice do »sněmu«. Když se mastí namazala, na koštěti třikrát po kuchyni poběhala, řekla: »Horde, borde, bez závadě horním voknem ven!« načež zmizela. Pacholek klíční dírkou vše pozoroval, učinil totéž; zapomněl však říci »bez závady.« Neviditelnou silou byl oknem vytažen, pak ale shozen dolů, kde zůstal mrtev ležet. ——— DUFEK, Josef. Naše Horácko jindy a nyní. (J. F. Šašek), 1893, s. 319.

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?