Legenda o vlčí dívce Yayji

Vesnice Svarants je zhruba stejně stará jako Tatev. Podél cesty vedoucí z vrcholu hory Aramazd pohořím Zangezur až k Tatevu potkáte řadu pomníků a soch. Jedna vás ale určitě obzvlášť zaujme. Jedná se o sochu vlka, který krmí malé dítě.

Třiaosmdesátiletý Garnik Arshakyan, bývalý učitel a nejstarší místní pamětník, vzpomíná na příběhy tzv. vlčích dětí. „Jeden takový Mauglí byl z vesnice Harjis. Byla to dívka, kterou vychovali medvědi,” vypráví Garnik. „Jednoho slunečného podzimního dne, kdy vrcholily práce na sklizni, nechala místní žena svou malou dceru samotnou v houpací síti. Spící ji tam našla medvědice, které panter zabil mláďata. Měla spoustu mateřského mléka a začala jím krmit nalezenou holčičku. Hladové dítě lačně pilo. Medvědice ho pak popadla a zmizela s ním v lese. Tenkrát tu žilo hodně medvědů, dnes už byste jich tu našli jen pár. O devět let později, když dva lovci zabili v lese medvědici, zaútočilo na ně podivné divoké stvoření s rozcuchanými vlasy. Ukázalo se, že je to malé děvče. Lovci ho chytli a odvedli do vesnice. Rychle se to rozkřiklo po okolí a na dívku se přišla podívat i žena z Yayji (nyní Harjis). Byla jediná, komu se ji podařilo utišit. Ukázalo se, že to byla její dávno ztracená dcera. Dívka se jmenovala Yayjik a nikdy se nenaučila mluvit.” Odtud pak název místa Yayji.