O Divích ženách na Šebíně

O divých ženáchO divých ženách náme přec ty divé ženy, které nedaly naším otcům a matkám spáti. Dosti jsme o nich slýchávali. Když hrad Šebín byl tak opuštěn a v troskách, býval sídlištěm divých žen, kterém děsily celé širé okolí. Zdržovaly se tam se svými muži a zasedaly u petrovského stolu. Děti rodily znetvořené, pravé obludy s velkou hlavou. Proto divé ženy vycházely od svých mužů proměněné za cikánky. Chodily po okolních vesnicích a kde mohly, křesťanské matce zdravé děcko vzaly a své, ošklivé, podstrčily. Jednu dobu bylo jich na Šebíně zvláště hodně. Tak prý se tenkrát za starodávna sedláci z Livous vypravili, na Šebíně je překvapili, mnohé pochytali a domů odvedli. Dlouho potom se divé ženy v Livousích zdržovaly. Jak kronikář Krolmus vypravuje, našel livouský soused Stach na Šebíně pohozené děťátko v plénkách. Mělo nepřirozeně velkou hlavu. Vzal je domů, dal v Křesíně pokřtíti na jméno Dorota a vychoval je. Bídně ovšem a hodně je trestal. Když dítě vyrostlo a stalo se pasačkou v Libochovicích u pana Kaima, ještě neumělo mluviti a bylo hloupé. Blábolilo jen zvláštní nesouvislá slova a podivné zvuky. Nic jinak se prý tenkráte neříkalo, než že je to dítě divé ženy, která nemohla se nijak dítěte zbaviti, a proto je u Stacha zanechala.