O zloději v kostele

Jeden vychytralý zlodějíček si udělal zálusk na cennosti, kterými lidé v době poutí obdarovávali sošku madony v kostele. Proto se jednoho dne v kostele skryl a počkal, až kostelník zamkne. Když vše stichlo, vylezl na oltář a chtěl dukáty a další věci ze sochy strhnout. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, když ho nějaká neviditelná moc k soše doslova přikovala, zůstal na ní viset a nemohl se odtrhnout. Když ráno kostelník kostel otevřel a viděl na oltáře zloděje, svolal hned faráře a všechny lidi. Ti se hned snažili muže z oltáře sundat, ale nepodařilo se jim to. Proto se lidé začali modlit a pan farář odříkával tresty, kterými má být zloděj potrestán, zda-li má být oběšen, sťat a podobně. Odříkal trestů celou řadu a když řekl "upálení", zloději ruka odpadla, celá zčernalá, a muž spadl na podlahu. Lidé ho vyvedli a předali spravedlnosti a černou ruku spálili na cestě do Kostelce. Na tom místě od těch dob visel obrázek Panny Marie a dodnes se tam říná "Na spáleništi".