O lhoteckém zvonu

Ve Lhotě pod Strání, ještě když se jmenovala Hrdlová Lhota nebo Hrdlořezy, stál nedaleko popraviště také malý kostelík. Spolu s kostelíkem tam byl poustevník, který také zvonil. Při švedském tažení byla vesnice vypálena i s kostelíkem a většinou domů, říkalo se jí Spálená Lhota a bylo zde pusto prázdno.

Přeci jen se sem lidi po čase vraceli. V těch dnech se do Lhoty dostal také krejčovský tovaryš Ondřej, chtěl si koupit několik sáhů půdy a usadit se. Jenže dům nejsou kalhoty a Ondřej postavit dům neuměl. Jak z toho ven? Čert aby to vzal! Třikrát takhle zaklel a čert se objevil. Vsadili se, že pokud čert postaví dům dřív, než mu Ondřej ušije oblek, bude Ondřejovi sloužit jako čeledín. Pokud čert vyhraje, propadne Ondřej peklu. Celé to musí stihout za noc - od večerního klekání do ranního ave. Ondřej zesmutněl, protože z Hradce zvon do Lhoty nedolehne a jiný kostel v okolí už bohužel nestál. Oba se ale usilovně pustili do práce. Ondřej se ale bál, kde honem sežene ten zvon? Začal tedy na pomoc volat krejčovské patrony - sv. Annu, sv. Lucii, sv. Dominika a zkrátka všechny patrony cechu. Vzpomněl i svatého Prokopa, který kdysi zkrotil čerta. Zbývalo mu jen pár stehů. Ale bylo ticho. Čert nesl poslední kámen, Ondřej ukousl nit po posledním stehu a najednou to slyšel. Bim bam bim bam. Stal se zázrak. Zvon se do Lhoty vrátil a Ondřej byl od pekla zachráněn.

Zdroj: Svatopluk Pastyřík. Hradecké pověsti a vyprávěnky. 1. vydání.