Noidova smrt

Jeden stařec byl mocným noidem a měl 2 syny, kterým řekl:

„Až umřu, najměte si někoho, kdo mě odveze na hřbitov. Sami mě vézt nesmíte!“ A když zemřel, najali muže, který odvážel nebožtíka na vzdálený hřbitov svým sobím potahem – a jak jel, nastal večer a noc. Muž si všiml, že jeho sobí býk se začal bát podíval se dozadu a viděl, jak mrtvý stařec stojí na rakvi. Muž zastavil v borovém lese, kterým zrovna jeli, uvázal býka a rychle vylezl na borovici, kterou však začal nebožtík ve kmeni hryzat, až se brzy kácela k zemi. Muž stačil přeskočit z větví na vedlejší borovici, jenže i té začal umrlec hryzat kmen, až se kácela k zemi. I tentokrát muž stačil přeskočit na další borovici, jenže to už umrlec hryzal i její kmen. Muž se zoufale díval východním směrem po rozbřesku a brzy začalo skutečně jemně svítat, a tak muž zakřičel:

„Kykyryký, den tě zaskočil!“

A umrlec se rychle vrhl do rakve a schoval se v ní. Muž pro jistotu ještě chvíli čekal v koruně borovice na jasnější den a teprve pak seskočil, vykopal v zemi jámu a obráceně, očima dolů, do ní umrlce položil a zasypal hlínou. Umrlec v zemi křičel ještě 7 let, poté už byl v těch místech slyšet jen docela slabý hlas.