Nešťastná sázka

V hostinci "U slunce" ve Cvikově sešlo se jednou večer u stolu pět místních občanů, kteří popíjeli cvikovské pivo a přátelsky spolu hovořili. Vyprávěli o škodách, které toho roku na okolních lesích napáchalo přemnožení mnišky, v důsledku čehož se porážené stromy a dříví musely z nouze skládat do vyrovnaných řad v Žitavské ulici, dále pak také v Nové ulici a dokonce po celé délce silnice od nádraží až k budově topírny. Vzpomněli také siláka Kurta Schlegela, který nešťastně zahynul při hloubení studny. Nedostatečně večer zakryl vykopanou jámu a ráno, když slezl po žebříku na dno studny, otrávil se nahromaděným dusíkem. Byl den předtím, co tato společnost "U slunce" seděla, právě pohřben.

Byla už pokročilá doba, když se stočil hovor na nešťastného Schlegela. "Tak dnes v noci bude u hřbitovních vrat hlídat," pravil jeden z nich. "Jeho duch bude sedět o půlnoci u vrat," dodal další. "Já bych tam nevkročil ani za nic," připojil se třetí z mužů. "A já bych se nebál," řekl Walter Schrom.

Slovo dalo slovo, celý hovor se stočil ke hřbitovu. Walter vstal a řekl: "A já se přece nebojím." Jak to tak bývá mezi muži, zvláště sedí-li v hostinci u piva, podaly různé narážky a nakonec se skončilo sázkou. Dohodli se, že Walter půjde na hřbitov až na kostelní věži hodiny odbijí půlnoc, půjde k hrobu Kurta Schlegela a do čerstvé hlíny zapíchne hůl. Když to dokáže, sousedé se složí a zaplatí mu láhev vína. Do konce hodiny duchů, než skončí prodloužená hodina, může být pohodlně zpět.

Walter si navlékl dlouhý kabát, z věšáku sundal hůl, kterou měl na hrobě nechat a pozdraviv se se svými společníky odešel. Jeden ze sousedů měl ráno zajít na hřbitov, aby se přesvědčil, zda Walter skutečně na hřbitově byl. Po odchodu z restaurace zamířil Walter ke kostelu, otevřel příšerně skřípající vrata a zamířil k čerstvému hrobu Kurta Schlegela. Opatrně se rozhlédl a vší silou zarazil vycházkovou hůl do čerstvě navršené hlíny.Když chtěl odejít, strnul leknutím a krve by se v něm nedořezal. Nebyl schopen pohybu, neznámá síla ho poutala na místo, na kterém stál. Strážný duch si přišel pro nezvaného hosta. Na čele mu vyvstal smrtelný pot, nebyl schopen pohybu, nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku. Hrůza a děs prostoupily celou jeho myslí. Když se kácel do čerstvě navršené hlíny, jeho vytřeštěné oči svědčily o prožité hrůze.

Jeho přátelé nějaký čas v restauraci čekali, až se vrátí. Když se do hodiny nevrátil, usoudili, že si z nich vystřelil a rozešli se do svých domovů.

Soused, který měl zkontrolovat splnění úkolu, brzy ráno zašel na hřbitov. Pohled, který se mu naskytl, byl hrozný. Na Schlegelově hrobě ležel bez známek života Walter Schrom. Byl mrtev. Vycházková hůl byla zaražena do hlíny. Když se pozorněji podíval, zjistil, že holí propíchl šos dlouhého kabátu a sám sebe zbavil pohybu.

Pochmurné místo, hodina duchů a strach vyvolaly silné vidiny duchů a následně šílenou hrůzu, která vedla k mrtvici. O některých věcech se zkrátka žertovat nemá.