O hastrmanech

Tento duch rád obýval mnohá místa řeky Oslavy. Místo, kde Radostinka s Balinkou se spojujíc, Oslavu tvoří, zvolil si též před dávnými časy hastrman. V jistých dobách vídán býval zdejšími dětmi, na ně prstem kýval a k sobě je vábil. Jistý hošík ubíraje se jednou po břehu, spatřil hastrmana, an seděl v řece na kameni. Měl zelený kabát, dlouhé vlasy, spletené v cop, ze kterého mu kapala voda. Chlapec upozornil matku na ducha tohoto, která nemeškajíc, jala se ducha zaklínati takto: »Zaklínám tebe skrze Boha živého, abys mi nebral hocha mého«. Jakmile třikrát to vyřkla a se pokřižovala, hastrman se ztratil a více se neukázal. „ Také nedaleko ulice Rozkoš, při řece Radostince též často se zjevoval. Stalo se, že čtyřletý hošík váben byv k řece, do ní spadl. Jeho otec přikvapil v čas ku pomoci a hošíka zachránil. Hošík otci vypravoval, kterak byl malým chlapcem v zeleném kabátku k řece přivolán, načež jím do řeky vtržen. „ DUFEK, Josef. Naše Horácko jindy a nyní. (J.F. Šašek), 1893, s. 307.