O hejkalovi

V lese, který se rozprostírá mezi Janovem, Novou hospodou a Deštnicí se vyskytoval hejkal, zlomyslné strašidlo, které sedalo lidem na záda a kočím na vůz. Bylo tak těžké, že lidé pod jeho tíhou klesali k zemi a koně vůz zatížený hejkalem sotva utáhli. Zejména za jarních a podzimních nocí hulákal hejkal na lesy své strašidelné „Huhuhu, hú“, které prý nahánělo strach i nejsrdnatějším lidem. Hejkalovo kvílení se neslo z lesa až daleko do polí a rozumný člověk by se v tu dobu do hejkalova lesního hájemství dobrovolně neodvážil. Přes den hejkal vyspával v korunách stromů a v noci číhal na své oběti. Jeho oči prý ve tmě zářily jako dva žhavé uhlíky. Zavolat na hejkala se zle nevyplácelo. Takovému posměváčkovi skočil hejkal na záda a tlačil ho k zemi, dokud pod jeho vahou neklesl, pokud včas nedovrávoral na kraj lesa, kde hejkalova moc končila.