O pokladu lakomého mlynáře

Na kopci severně od Horní Loděnice, při odbočce do Krahulčí, stál kdysi větrný mlýn. Nikdo neví, kdy byl postaven, jen to se o něm vyprávělo, že byl postaven na místě starého větrného mlýna, který kdysi patřil známému lakomci Schulmeisterovi. Když se lakomý mlynář dověděl, že se k Loděnici blíží švédské vojsko, narychlo před ním schoval své peníze poblíž mlýna. Nikomu však o nich – ani svým nejbližším – neřekl. Po letech se přehnala krajem vichřice války. Lakotný mlynář se právě chystal, že své poklady vykope, ale vtom byl raněn mrtvicí a beze slova promluvení skonal. Po jeho smrti vdova i jeho děti hledaly zakopaný poklad v okolí mlýna, ale marně. Po letech však našly v jedné staré knize lístek, psaný rukou starého mlynáře, na němž bylo napsáno: „Poklad je zakopán u mlýna na místě, kam prvního července v pravé poledne dosahuje nejdelší stín našeho mlýna.“ Horší ale bylo, že mezitím byl starý mlýn zbořen a na jeho místě postaven mlýn nový, ale jiných rozměrů. Vdova i děti a Loděničtí se znovu dali do kopání v okolí mlýna, kam mohl dosáhnout nejdelší stín v pravé poledne prvního červencového dne. Avšak ani tentokráte poklad nenalezli. Mlynářův nejstarší syn se ze zoufalství dal do pití a skončil sebevraždou. Také ostatní členové rodiny prý nešťastně skončili.Poklad lakomého mlynáře prý dodnes leží zakopán hluboko v zemi.